HOME - MAGAZÍN - Klára Žejdlová - rozhovor

Povídání s Klárou Žejdlovou, autorkou knih

Květiny a stromečky z korálků I. a II.

Klárku Žejdlovou už z našich stránek znáte díky bezvadnému návodu na věnec z korálků. Ale slíbili jsme ji i její maminku představit podrobněji. Každý, kdo zná knihu Květiny a stromečky z korálků I. (link), bude mít malé vánoce z toho, že nakladatelství Zoner Press vydává listopadu druhý díl s názvem Květiny a stromečky z korálků II. Klárka jej napsala společně se svou maminkou Taťánou Žejdlovou a tentokrát v něm najdete nejen korálkové květiny a stromečky, ale i šperky.

Nevím, zda je to obecná vlastnost všech tvořivých osobností, nebo máme prostě štěstí, ale  všechny dosud uveřejněné rozhovory jsou prostě pohlazení po duši. Kláry se vážně nebylo potřeba příliš ptát, je vidět, že kreativita a nadšení pro korálky jsou doslova pramen její energie.  Posuďte sami.

O českých korálkových květinkách z Itálie, perličkách i váhajících nakladatelích

26. 8. 2010

Ráda píšu, psaní patří k mým koníčkům. Když mám ale napsat něco o sobě, bývám v koncích. Nikdy nevím, kde začít. Stejně jako teď. Když jsem měla napsat něco o sobě na obálku mé první knížky o korálkování, vzešel z toho takový položivotopis. Když jsem ho psala, líbil se mi, když jsem ho viděla vytištěný na obálce knížky, vůbec se mi nelíbil, nehodil se tam. Takže na obálce druhé knížky bude text úplně jiný, více o mých koníčkách nežli o životě. Vlastně už mě čtenáři trošku znají...
Tady bych ale asi měla napsat obojí.  Snad se mi to povede.

Co mají společného sádra, právničina a Italové?

Narodila jsem se v roce 1974 v Novém Bydžově, vystudovala práva a chvíli i v oboru pracovala. I když to byl můj sen již od malička, nakonec jsem zjistila, že to není to pravé ořechové. Již během studií jsem se zamilovala do jednoho Itala a v Itálii nakonec i skončila. Láska k tomu Italovi se sice po letech vypařila, ale zůstala mi láska k Itálii, jazyk, který jsem se tam naučila a který se stal mým povoláním, a také ještě jedna věc - korálky. Už od malička mě mamka vedla ke kreativitě.

Mezi mé oblíbené hračky patřila nejprve sádra - nevím, jestli na to taťka přišel, že když mu na chalupě chyběla, bylo to proto, že jsem mu ji vždycky sebrala, schovala se na půdě a tam dělala odlitky ze všeho možného. Pak naštěstí přišel na řadu modurit. Díky mamce jsem se naučila také šít, plést, háčkovat, vyšívat, každý rok se u nás malovala vosková vajíčka, zdobily perníčky, vytvářely adventní věnce. Zkrátka jsme se nikdy nenudily.

Pak se mi do rukou dostaly vypalovací barvy na sklo, s těmi ráda tvořím pořád. Vlastně by se dalo říct, že nemám žádný hlavní koníček, mým koníčkem je kreativita. A tak mě to občas popadne, vytáhnu stroj a ušiju nějakou patchworkovou deku, pak namaluju pár talířů či šperků, upletu si svetr, vytvořím něco z kukuřičné hmoty a nakonec nadělám pár krabiček ubrouskovou technikou. V plánu mám i smaltování a stříbrnou pastu a mým snem je vlastní keramická pec.

Také jste si mysleli, že korálkové květinky jsou specialitou Itálie? Omyl!

Ale asi to nejdůležitější - korálky mi leží prakticky pořád v obývacím pokoji na stole, ani je nikam neuklízím. Ty malé skleněné kuličky mají totiž tolik uplatnění! A tak z nich jednou udělám náhrdelník, podruhé náušnice a potřetí třeba svatební kytici... Mou specialitou jsou totiž korálkové kytičky a stromečky. I proto jsem na začátku napsala, že z Itálie jsem si přivezla korálkování.

Poprvé jsem totiž viděla kytičky z korálků v Benátkách. Tak jsem si o nich koupila knížku, za nekřesťanské peníze nakoupila první korálky, drátek a pustila se do práce. A moc se mi to zalíbilo.V Čechách se takové kytičky dělaly již dávno, ale dnes už je skoro nikdo nezná. Když jsem byla malá a trávila léto na chalupě v Krkonoších, mým nejoblíbenějším výletem byl ten do Pasek nad Jizerou. V místním muzeu mají jednu část expozice věnovanou navlékání korálků, to bylo něco pro mě. A to jsem netušila, kam až to s korálky dotáhnu...

Taťka mi vždycky vyprávěl, jak místní ženy po večerech navlékaly rokajl - nikdy jsem nepochopila, jak dokážou držet v jedné ruce deset dlouhých navlékacích jehel a ještě s nimi pracovat. Korálky si dávaly do podlouhlých dřevěných krabic, později vymyslely něco jako hrnčířský kruh na navlékání - ručně (nebo vlastně nožně) poháněnou dřevěnou mísu, v níž byly korálky. To vyráběly dlouhé návleky rokajlu.

Jenže tu byl problém - před více než deseti lety se korálky nedaly normálně nakoupit, nebo aspoň rokajl ne. O internetu ani nemluvě.... Takže jsem se vydala do Jablonce nad Nisou (naštěstí to od nás není zase tak daleko), abych se poohlédla tam. Nejenže jsem objevila Zásadu s jejich malou, ale korálky po strop zaplněnou firemní prodejnou, ale v Jablonci i sklářské muzeum. Když jsem ho navštívila, korálkové kytičky jsem už několik let tvořila. V domnění, že se jedná o typicky italskou tvorbu...

A v muzeu jsem zjistila, k mé velké radosti, že tomu tak není. Mají tam krásné kytičky (a nejen ty) z konce 19. století. Dodnes mám před očima nádherný a obrovský korálkový věnec. Tak dobrá já nikdy nebudu.... Je ale pravda, že to bylo možná takové kopnutí do mě - kytiček i s návody jsem měla doma dost, bylo načase z nich udělat knížku. A vrátit tak tohle krásné umění zpátky do Čech.

Kromě toho se v malém množství vyrábějí korálkové kytičky stále, v Zásadě v prodejně jsem jich kdysi pár viděla. I když musím přiznat, že nebyly nic moc, vypadaly jako ušité horkou jehlou. Ale není se divit, vzhledem k tomu, co těm paním, co je dělají, platí....

Takže mě napadlo o tom napsat knížku. No a pro vás jsem připravila návod na malý podzimní věneček. Snad se vám bude líbit.

Je těžší knihu napsat, nebo vydat?

Možná k tomu můžu uvést jednu malou kuriozitu - první knížku jsem měla hotovou někdy v roce 2001, to jsem ji poprvé vzala na pražský Knižní veletrh. Bohužel o ni nebyl žádný zájem. Nebyla doba... Vlastně jeden zájemce byl - moc se to líbilo českému Knižnímu klubu, hlavně jeho paní ředitelce. Jenže měla jeden problém - na vydání knížky se musel shodnout Knižní klub v Čechách, na Slovensku, v Polsku a v Maďarsku. A to se bohužel nepovedlo.

Já jsem se pak po několik let díky mému bývalému manželovi na Knižní veletrh nedostala. Asi to tak mělo být. Knížka ležela v šuplíku a zrála. A když jsem pak od manžela odešla, při první příležitosti jsem se znovu vydala na Knižní veletrh. Hlavně tedy kvůli tomu, abych se pokusila najít nějakou práci jako překladatelka.

Práci jsem bohužel nenašla, ale ráno před odjezdem do Prahy jsem na poslední chvíli hodila do tašky i počítač s rukopisem a dvě kytičky na ukázku. Naštěstí, protože nastala ta správná doba a já si nakonec vybírala ze čtyř nakladatelství. A vybrala jsem opravdu dobře (nakl. Zoner Press - pozn. red.) Zkrátka trpělivost růže (hlavně ty korálkové) přináší.

PS: A abych nezapomněla, když zrovna něco netvořím nebo nejsem v posilovně nebo v lese (jsem fotovoltaická - část energie nabírám ze sluníčka, část ze stromů), ráda vařím (a jím) italská jídla... a vykládám andělské karty. A v hlavě už mám nápad na třetí knížku, pořád korálkovou, i když trošku jinou, než první dvě.

Kam dál

Podzimní věnec z korálků

Diskuse - Povídání s Klárou Žejdlovou

Vkládání příspěvků
Autor:
Text:
Smajlíci:
Přepište modrý text: stoklasa

	Autor: Klára Kajka Žejdlová		16.05.2012 18:17
Ahoj Hanko, bohužel nevím, kde se dá ještě první díl sehnat, v nakladatelství už ho nemají. A to už to byl první dotisk. Snad bude i další dotisk - třeba ho udělají společně s třetím dílem

	Autor: Zuzana		12.05.2012 10:17
juuj, tak to se uz moc tesim. Taky mam dva dily a porad neco zkousim noveho Hanko, ja obe knizky kupovala prez internet

	Autor: Klára Kajka Žejdlová		09.03.2012 08:37
Na třetím díle se pracuje, jako tradičně vyjde před Vánoci a bude to velké překvapení....

	Autor: kajik-koralkový maniak		20.02.2012 16:41
vaše knížka je moc nádherná mám obě dve a chtěla jsem se zeptat byl by ještě třetí díl