HOME - MAGAZÍN - Reportáž z kreativní výstavy v Dubči

Reportáž z Kreativní výstavy v Dubči - jaro 2010

Výstava kreativity

19. 4. 2010

Paha - Dubeč. Okrajová část Prahy, která na vás dýchne nefalšovanou atmosférou venkova. V polích kolem cest uvidíte skupinku bažantů poklidně se procházejících a nad střechou auta vám proletí sojka nebo straka. Vlastně ani nevnímáte, že kousek odtud je centrum našeho hlavního města s rušnými ulicemi, stovkami reklam na každém kroku, zvonícími tramvajemi a lidmi s hektickým stylem života.

Ale i tato poklidná část může zažít trochu nefalšovaného vzrušení, a to především ve dnech, kdy se sem sjíždějí tvořivé duše z celé republiky. Stejně tomu bylo i o víkendu 9. - 11. 4. 2010, kdy se právě v Praze Dubči konala Výstava kreativity.

Rovnou ve dvou objektech - a to v historickém objektu Špejcharu a místní sokolovně jste se mohli pokochat desítkami nejrůznějších technik, které nabízeli vystavovatelé. Výstava je o to půvabnější a lákavější, jelikož téměř u každého stánku, je pořádaný menší workshop, v němž si můžete vyzkoušet nabízenou techniku.

A tak v jednu chvíli vytváříte horkou žehličkou a voskem přání technikou encaustiky a za malou chvíli už válíte FIMO nebo plstěnou kuličku a o chvíli později už můžete klidně kreslit na hedvábí. A že máte strach, aby se vám výrobek povedl, že se na vás přece jen dívá spousta lidí? To opravdu nemusíte, všichni jsou tam tzv. „na stejné lodi", všichni si přišli techniky vyzkoušet a většina návštěvníků ji okusí poprvé v životě, stejně jako vy.

Děti jsou vítány

Výhodou této výstavy je i to, že není nutné, abyste nechaly zbytek své rodiny doma, jelikož pro děti bylo připraveno také několik workshopů a tatínci mohou směle s nadšením poponášet naditou peněženku, protože - ruku na srdce - není v silách obyčejného smrtelníka odolat té spoustě úžasného tvořícího materiálu, který vás láká snad z každého milimetru výstavy.

Poklidnější částí výstavy byla sokolovna, kde se neshromažďovalo tolik lidí a nebyly mačkanice jako ve Špejcharu. Místo to nebylo sice tolik útulné, ale co do nabídky se určitě mohlo rovnat druhému zmiňovanému. Výhodou bylo to, že vás řada lidí nepopoháněla od stánků a netlačila tam, kde jste zrovna být nechtěli, což se ve chvílích, když byl největší nával návštěvníků - v sobotu odpoledne, chvílemi i stávalo.

Méně hektičtější bylo nedělní odpoledne, kde už byla sice v očích vystavovatelů i návštěvníků, kteří si udělali výlet na výstavu na celé tři dny (ano, opravdu nemusíte mít starost, že se tři dny budete nudit, vždy bude co k vidění a vyzkoušení), vidět značná únava, ale to nebránilo v tom, aby všichni rozdávali příjemné a milé úsměvy a vlídná slůvka na všechny strany.

Ve dvoupatrové budově Špejcharu, jste si mohli prohlédnout i výstavu patchworku. Musím sama za sebe říct, že mě tato technika nikdy příliš nenadchla, až do doby, kdy jsem na výstavě uviděla nádherné deky a dekorativní textilie od paní Tomasové z Dobrušky, které přímo braly dech. Preciznost a krásné provedení si opravdu zaslouží hlubokou poklonu a jen a jen slova uznání.

Myslím si ale, že po organizační stránce se veletrh velmi vyvedl, nebyla dokonce nouze ani o parkovací místa, občerstvení nebo nějakou tu židličku na chvilkové odpočinutí (i když jakmile jste se rozhlédli kolem, už vás to lákalo vstát a jít zase dál). A tak, pokud ve vás tepe jen trochu srdce tvořivého člověka, určitě nezapomeňte sledovat termín podzimní části této výstavy....a snad zase někdy v Dubči nashledanou.