HOME - MAGAZÍN - Road movie po česku

Road movie po česku

Čeští skláři krachují...,

Firmy vyrábějí natolik kvalitně, že nedokáží konkurovat levnému dovozu...

Podpořte české firmy nákupem českého zboží...

Také jste v médiích postřehli tato provolání? Přijměte pozvání ke krátkému seriálu o tom, jak jsme hledali nové ČESKÉ dodavatele. Ano, je to subjektivní vyprávění, neznám situacii českého sklářství v širším úhlu pohledu. Ale pár střípků předkládám...

Road movie po česku II.

Nedobytná bašta na sedm? Vrátný

Lidka

16. 2. 2010

Třetí zastávka zasadila našemu nadšení poslední ránu. Malá rodinná firma, kde jsme doufaly ve smysluplnou domluvu. Klárka měla dopředu domluvenou schůzku na dnešní den. Přijely jsme, pěkný rodinný dům, dozadu přistavěný výrobní komplex.

Paní otevřela:  „Dobrý den, jmenuji se Klára... a byla jsem dnes domluvená s paní ... na schůzce...."

„Ano, já vím, ale neteř musela odjet." Paní se snažila být vstřícná, ale bylo zjevné, že z nás radost nemá.

Čekaly jsme rušný provoz, kde budou mačkat korálky (a dost jsme se na něj těšily). Namísto něj na nás padla tíseň z obrovských prostor, které byly prosté všech lidí a plné prachu. U jediného stolu seděl jeden člověk a třídil bednu korálků. Všude se vznášela beznaděj.

Paní, časem jsme pochopily, že majitelka, nám ukazovala regály s bednami. A my zajásaly, protože pod nánosy prachu jsme objevily barvy a tvary, po nichž jsme se pídily. Bohužel, firma s výrobou skončila, už mačkat nebudou... I kdybychom se zavázali k trvalému odběru stálého množství, nevyplatí se jim znovu rozjíždět firmu. Teď už se jen snaží kompletovat finální bižuterii.  Když jsme odtam odcházely, měla jsem pocit, že se nás temný, drtivý splín už snad nikdy nepustí.

Druhý den jsme se dověděly, že to byla velmi prosperující firma, kterou táhl dopředu její majitel, jenže před několika měsíci náhle zemřel a jeho paní to zlomilo. Prý se ale jejich neteř  (s níž jsme neměly možnost potkat se) snaží, aby firmu zachovala. Moc jí držíme palce...

Asertivita je nanic

Další zastávka - firma, která vyváží především do zahraničí, kde jsme neměly domluvenou schůzku, dověděly jsme se o nich také až díky stopařce. Bylo 14.45 hodin, když jsme dojely k vrátnici. Bodrý vrátný - vládce všeho: „Tam už ale nikdo není." Asertivita byla k ničemu: „Z obchodního ani z marketingu už tam nikdo není, přiďte zítra, začínají v šest." Zažili jste taky něco podobného?

Další továrna:  „Já vím, že jste byli domluvení, ale pan... musel odjet, ale pojďte, podívejte se, já sice už musím končit, ale chvilku ještě počkám..."   Hurá, světýlko na konci tunelu. Byly jsme šťastné, že konečně někoho fakt zajímá prodej a nákup. Paní byla báječná, orientovala se v sortimentu i množstevních odběrech, nevídaný úkaz.  Zůstala s námi i přes konec pracovní doby, my ji pak zavezli k družině pro syna a těšily se na zítřejší pokračování.

Konečně se nás smůla pustila.

Obchod, kam jsme jenom nakoukly a zeptaly se, zda můžeme přijít později, abychom stihly muzeum. „Jistě, není problém, přijďte kdykoli do sedmi večer."  Hurá.

Jablonecké muzeum si zaslouží zvláštní článek, takže zase příště.

Road movie po česku I.

Jak zahubit nadšení nákupčích (a nadšených korálkářek)

Lidka

9. 2. 2010

Svého času jsme s kolegyní Klárkou vyrazili na sever Čech na Jablonecko. Já především jako řidič, Klárka chtěla objevit další české skláře, kteří navázali na starou tradici a mačkají korálky. Z Kravař (okres Opava) je to dálka, ale my těch tři sta kilometrů trávily představami, jak nás skláři budou zasypávat nabídkami, jakmile se Klárka zmíní, že hledá kvalitní dodavatele pro dlouhodobou spolupráci. Jak nebudeme schopné vybrat z množství tvarů, barev a povrchových úprav...  (Zjevně ani praxe člověka nezbaví naivity.)

Zastavení první

Byly jsme náležitě připravené, měly domluvené schůzky a těšily se na pytle a hromady korálků  a jednání z očí do očí bez virtuálních berliček. Kousek před Jabloncem jsme do auta přibraly stopařku, která nám dala tip na dalšího výrobce a že nám k němu ukáže cestu. Vysoká, napohled nedobytná budova málem v centru Jablonce v malém parčíku. Zazvonily jsme a spustily tirádu, jak sice nemáme domluvenou schůzku, ale jsme nákupčí a rády bychom viděly sortiment, případně kdy se můžeme zastavit... Z intercomu nevrlá paní odpověděla, že někoho dolů pošle. Pět minut..., deset minut... a nic. Zazvonily jsme podruhé, z nedobytné pevnosti už jen paní odpověděla, že tam nikoho nemá a ať přijdeme jindy. Studená sprcha by neměla větší účinek.

Zastavení druhé

Další firma, kde jsme byly domluvené na schůzce s obchodní ředitelkou v prostorách firemní prodejny.  Osobně považuji za největší úspěch, že při své neschopnosti přijít kamkoli načas jsme byly ve firemní prodejně po třísetkilometrové cestě na minutu přesně. Na rozdíl od obchodní ředitelky.  Paní prodavačka o nás sice nevěděla, ale ochotně telefonovala, zda její šéfová přijde. Až u nás bylo slyšet: "Jo, ahá, já zapomněla..."

Tož jsme si prošly celou prodejnu, zkoukly maloobchodní ceny a s velmi ochotnou, ale neznalou paní prodavačkou jsme se dopátrávaly velkoobchodních podmínek. Bohužel paní obchodní ředitelka nepřišla ani po hodině a půl, nechala si nás zavolat znovu k telefonu a navrhla nám, že opravdu nestíhá, zda si raději nechceme udělat objednávku prostřednictvím e-shopu.  Tolik k navazování osobních kontaktů.

Pokračování v úterý 16. února

Diskuse - Jak zahubit nadšení nákupčích

Vkládání příspěvků
Autor:
Text:
Smajlíci:
Přepište modrý text: korálky

	Autor: Klár Žejdlová (Kajka)		24.10.2010 11:35
Já mám naštěstí lepší zážitky. Všude ke mě byli příjemní, i když nenakupuji pro obchod, ale jen pro svoji vlastní potřebu (no, není zrovna malá ). Asi to chce velkou špetku štěstí. A kdykoliv tam jedu, je to mile strávený den (jen kdybych tak mohla nakoupit všechno, co se mi líbí!!! )

	Autor: Květa		15.03.2010 08:56
Já otevírám v Brně obchod s korálky a mám čerstvou zkušenost na vlas stejnou jako Vy. Místo aby mi v kraji, kde si stěžují na zavírání skláren a vysokou nezaměstnanost, trhali nadšením ruce, že jedu nakupovat korálky po kilech a s hotovostí v peněžence, tak to byli věty typu "Tady nikdo není",apod. Z asi osmi vytipovaných dodavatelů jsme byli spokojeni s přístupem jen u dvou...

	Autor: Alena (Kravaře/Praha)		01.03.2010 15:35
A to ještě Darí zapoměla říct, že takhle to máme v Jablonci takřka v každém obchodě

	Autor: Darí		01.03.2010 15:28
A nebo že by jen špatný výběr firem.My máme jinou zkušenost A to:vy jste z prahy a jdete nakoupit,tak si to tu prohlédněte uvařím vám kavu dáte si .Paní prodavačka se nám věnovala celé dopoledne a přesně rozuměla všemu co jsme od ní potřebovali vědět

	Autor: Alča		09.02.2010 17:03
Hmm, tak to asi nebyl moc příjemný začátek Ale asi bych taky čekala, že se lidi přetrhnou, aby mohli prodat, hlavně v dnešní době