HOME - MAGAZÍN - Šperky a minerály

Šperky a minerály

Autor seriálu Zdeněk Heidler

Aktualizováno 23. 7. 2011

Minerály nás spojují nás s matkou Zemí, uzemňují a tvoří pevný bod v hektickém světě lidí. Ale jak se v nich vyznat? Smaragd je odrůda berylu, safír a rubín jsou oba korundy a křemeny, kterými pravěký lovec zapaloval troud, mohly být záhněda, křišťál nebo citrín...

Dlouho jsme hledali někoho, kdo by rozuměl jak minerálům, tak šperkařství a byl schopen své znalosti zprostředkovat ostatním. Dobrá zpráva - našli jsme. Ale nechám Zdeňka, ať se svým svérázným způsobem představí sám:

Info o mně: 46 roků, kameny a svého času fosílie jako koník a lehce naprosto sběratelská mánie od 20 let,díky nabídce si poslední cca 3-4 roky pohrávám s kamennou bižuterií, korálkováním (lépe kamínkováním) a občasnou úpravou a zpracováním šutráků. Díky tomu,že mám běžné a obvyklé zaměstnání, tak mě tohle hobby stále drží a jen tak nepustí.

Osnova seriálu Šperky a minerály

I. Měkké kameny

II. Barva nade vše (sádrovce, tyrkys, malachit, sodalit, lapis lazuli, chryzokol jadeit, nefrit, rhodonit, rodochrozit, fluorit)

III. Křehké a podivuhodné živce (měsíček, sluneční kámen, labradorit...)

IV. Robustní a spolehlivé křemeny

V. Drahokamy 1. - za nedělní oběd  (od almandinu přes grosulár až k uvarovitu, olivín, topas, turmalíny)

VI. Drahokamy 2. - konec legrace aneb radostné dědictví (rubín, safír, beryly, zirkon, spinel)

VII. Co nenajdu, vyrobím - synt. korundy a spinely, kubická zirkonie, napodobeniny (opály, tyrkysy, lapisy...) od barvených po rekonstruované, skla barvená, šutráky napodobující (jahodový křemen, růžový obsidián, aventurín zlatý, Kairo,"smaragdový",) zmínka o helenitu (obsidianit)

VIII. Organolity - okamžik, staletí i epochy (perly, lasturovina, korál, jantar, šungit a gagát)

IX. Raději s odstupem - přírodní skla: obsidiány, perlity, tektity, meteority, vltavín

X. Rudy: kov a la matička příroda hematit (včetně dotvořených),markazit, jen zmínka o malachitu (je v barvách), pyrit, titanit,rutil

Šperky a minerály VIII.

Vážený čtenáři, dnes jsou na pořadu dne minerály, většinou vytvořené živými organismy. Perly, lasturovina, korál, jantar, šungit a gagát. Bytosti a bytůstky, které je stvořily, byly jak živočichové, tak rostliny. Stále nás doprovázející perlorodky, perlotvorky a mušle, koráloví polypi. V případě jantaru samozřejmě prastaré rostliny - borovice, u šungitu je původ nejasný, gagát lze přirovnat k formě čistého uhlí.

Organolity - okamžik, staletí i epochy

23. 7. 2011

Prvním a bezesporu nejcennějším organolitem jsou perly. Od velmi cenných přírodních mořských,

přes kultivované v pobřežních vodách až po masově pěstované sladkovodní čínské. Kdo dnes ví, že Perský záliv byl proslaveným nalezištěm nádherných přírodních perel, jejichž lov byl obživou domorodých potápěčů, kteří byli schopni je sbírat a loupat z útesů ve dvacetimetrových hloubkách?

Mořské perly, i ty kultivované japonské lze rozeznat podle zcela hladkého povrchu s irizujícím leskem. Nejcennější a vyžadované jsou samozřejmě perly dokonale kulaté, jejichž barva je perlově bílá, vzácně růžová a u tahitských perel pro nás téměř nezaplatitelně černá.

Jsou totiž perly a perly - mám teď na mysli onu záplavu sladkovodních čínských tzv. bramborových, či rýžových. Tyhle jsou pěstovány v rýžových polích a sklízeny každý rok. Perlorodky z čínských polí mají dostatek potravy v protepleném bahínku a rostou jako o život. Poznáme je naštěstí snadno. Povrch mají typicky zvrásněný podélnými rýhami, lesk poněkud kolísavý a cenu vskutku lidovou. Nicméně jedná se vskutku o perly a díky nepravidelnostem mají výrazný designérský potenciál ve špercích a ozdůbkách.

Další zajímavostí u asijské produkce jsou perly nukleotické. Jádro libovolného tvaru (např. kříž či polokoule nebo ovál v podobě mince) je vloženo do perlorodky spolu s kouskem tkáně měkýše, který ji poté obalí perletí stejně, jako jakoukoli jinou hmotu (u pravé perly to bývá vniklý písek, úlomek korálu apod. - jedná se prostě o obrannou reakci organismu). Setkáme se také s perlami blistrovými - polokoulemi, které se vloží na vnitřní část lastury a perletí jsou obaleny převážně z vnější strany.

Nyní pár slov ohledně barvy perel. Asijské perly se barví. Jakkoli, až zcestně. Např zeleně, zlatě, sladce růžově. Jde o umělé zbarvení a v případě levných černých a petrolejových může být barvička způsobena i ozářením. Pravda, občas se poté vrchní vrstva poněkud drobí.

Takže mi dovolte jisté shrnutí. Perly si vybírejte a nebojte se poptat na původ a úpravu. Pokud se chcete potěšit perlami skutečnými a dostupnými, volte přirozené barvy a smiřme se s faktem, že jde o masovou výrobu.

Lasturovina a perleť je další oblíbenou komoditou přírodního původu - kuličky a návleky jsou vyřezávány z tlustostěnných mořských ulit, leštěny a také dobarvovány. U perleti se mineralogicky jedná o směs vápence a aragonitu a také i barviva kolchidinu, který tvoří vnitřní výstelku ulity. Bývá tenká a plátkovitá, je tvořena zcela stejnou hmotou jako výše zmíněné perly. (A jeden typ perel z ní bývá po nadrcení a smíchání s plastem opravdu vyráběn.)

Nelze zapomenout na výjimečný druh perleti, a to paua mušle. Exotické svým vzhledem, podobné tmavému drahému opálu, plátky jsou černé a opalizující. Rozeznáme ji dle chvějivě duhového zbarvení v černé, perleťové hmotě, kdy přírodní plátky mají patrné rýhy a také časté provrtané otvůrky od cizopasných organismů.

O původu korálu

Moře a oceány nám poskytují i další ceněný mareriál - korál. Ve Středozemním moři odpradávna těžený a zpracovávaný organolit je tvořen nesmírným počtem drobounkých polypů, kteří tvoří schránky z vápence a organického barviva. Některé druhy vypadají jako větvičky stromů, jiné tvoří masivní útesy. Běžný korál je zbarven bíle, ten klenotnicky žádaný má i na vzduchu barvu růžovou až červenou. Jeho zpracování bývalo velmi náročné. Po vytěžení musel být vybroušen, vyleštěn mořským pískem spolu s octem mnohahodinovým protřepáváním v plátěných sáčcích, vytříděn a na závěr provrtán. Také proto byly vždy pravé korály tak drahé.

Nyní je díky modernímu průmyslu situace na trhu poněkud jiná. Těženy jsou hojné a časté druhy bílého korálu, průmyslově opracovány, zbarveny a pro odolnost pokryty syntetickým materiálem. Prodávají se pod názvem korál houbový, bambusový či mechový. S pravým růžovým korálem se setkáme většinou už jen v starožitnostech.

Tahle komodita dokáže ovšem i pěkně překvapit. U obchodníků na vás vykoukne i překvapivě černý jako noc, modrý či zlatě zabarvený. Kupodivu se jedná o přírodní, dříve nevyužívaný materiál, kdy modré zbarvení je příznakem počínajícího rozkladu, černý je tvořen velkým množstvím bílkovinného pigmentu a zlatému zbarvení pomohl i člověk - jedná se o formu korálu, tvořeného z větší části barvivem konchiolin a dále i tepelně upravenou. Tento korál je neobvyklý nejen zbarvením - poznáme jej i podle jakoby pryskyřičné textury.

Uvedené druhy korálů jsou docela dostupné, především dobarvované červené lze sehnat i ve velmi přitažlivých úlomcích, či korálcích a je-li zbarvení odolné proti světlu, máme k dispozici velmi vděčný šperkový materiál.

Za jantar vděčíme borovicím

Jantar se těší oblibě po tisíciletí. Je to díky dobré opracovatelnosti spolu s přitažlivým zabarvením. Kupodivu nemusí být jen zlatožlutý - zde se jedná o velmi častou formu jantaru z Pobaltí a Polska, kde je opravdu národním pokladem. Velmi neobvykle vyhlížejí nálezy ze Severního moře, kde se prolínají průhledné typický zlatavé a kostěně bílé partie, spolu s částmi hlízy zcela tmavými.

Jantar je ve slané vodě zkamenělá pryskyřice jehličnanů, převážně borovic. Mimořádně pozoruhodná je u jantaru také skutečnost, že v něm lze nalézt uzavřené fosílie, ať již zbytky rostlin či drobné organismy. V případě hmyzu či živočichů bychom však marně doufali v možnost preparace - kyselina jantarová organickou tkáň téměř zcela rozložila a zůstal vlastně jen otisk kdysi pryskyřicí polapeného stvoření.

Pravý jantar rozeznáme dle elektrické vodivosti - lze jej třením o vlasy elektricky nabít - a dle typické pryskyřičné vůně po zahřátí. Využit bývá beze zbytků - prach a úlomky se po zahřátí lisují a tvarují. Tedy nabídne-li Vám velmi poctivý prodejce ambroid, jde právě o lisovaný odpad po zpracování jantaru. V nabídce surovin by měl být vymezen rozdíl mezi jantarem a kopálem-recentní, tedy víceméně současnou čtvrtohorní pryskyřicí z Jižní Ameriky. Tato velmi jantaru podobná pryskyřice pryšcových rostlin je světlejší zlatavé barvy s častými bublinkami vzduchu, po potření odlakovačem lesklá, jantar odlakovačem zmatní.

Šungit je ještě mladíček

Velmi mladý minerál je šungit. Objevil se nedávno z Ruska, nabízen coby přírodní a vysoce účinná ochrana před všelikými druhy záření a elektrosmogu. Vzhledem k dostupným informacím jde o formu organického uhlíku bahenního původu - vlastně rašelinu. Destičky jsou tmavě černé (holt uhlík), povrch matný až saténový. Vzhledem k velmi nizoučké odolnosti je k výrobě ozdob vhodný pouze a jedině v ochranném zasazení.

Gagát a královna Viktorie

Pro výrobu šperků býval a už opět je užíván gagát. Výše uvedenému velmi chemicky podoben, jde o formu prouhelnatělých prvohorních dřevin. Tato forma uhlí je kupodivu docela houževnatá, mystický černá a lze ji zpracovat do absolutně úžasného až zrcadlového lesku. Poněkud zavádějící je u gagátu často užívaný obchodní název černý jantar. Gagát je však opravdu téměř čistý uhlík s vázanou vodou, s jantarem nemá nic polečného. Ve viktoriánské Anglii byl velmi populární, užíván ve špercích ze stříbra i zlata a zdobil i členy královského dvora. Po desetiletích byl nahrazen markazitem, nyní je však opět dostupný. Jen zcela na okraj ještě zmíním šperky ze švartny - také druh uhlí, tentokrát hnědý, který zpracovávali již Keltové.

Pár faktických údajů:

Mořské perly jsou tvořeny několika druhy ústřic - perlotvorek.

Sladkovodní i ve sladké vodě kultivované perly jsou produktem perlorodek.

Chemicky jde o vrstvovitě organicky „vysrážený" vápenec a barvivo. Tvrdost je stejná jako u perletě, 4. stupeň dle Mohse.

Korál je ve struktuře „páskovaný", barva nejobvykleji růžová a červená se skvrnkami černé a bílé, korál s obchodním názvem houbový či mechový je výrazně pórovitý. T = 3-3,5 dle Mohse.

Jantar je v mořské vodě zkamenělá pryskyřice, stáří je kolem 50 mil. let, barva nejčastěji medová, žlutá, bílá. Opravdu existuje i fialový a černý, je však velmi a velmi vzácný. T = 2-5

Kopál - užívaná levná náhrada jantaru je čtvrtohorní pryskyřice tropického pryšce.

Šungit, gagát - prouhelnatělé rostliny, u šungitu pravděpodobně rašelinného původu (organická přeplavená drť). Gagát je výrazně starší, T = 3, zcela až kovově černočerný.

Šperky a minerály VII.

Vážení přátelé a nadšenci, dnes si nastíníme malou část informací o uměle vyráběných a upravovaných šutrácích. Začneme syntetikou - zcela uměle vyrobenými kameny. Přírodních, prvotřídních, čistých a brilantních „drahokamů", tedy rubínů, safírů, smaragdů a diamantů býval vždy nedostatek. Konečně proto byly tak vysoce ceněné a vyhrazené jen pro nejbohatší.

Co nenajdu, vyrobím

28. 6. 2011

Se španělskou konkvistou Jižní Ameriky a britskou kolonizací Indie a se dostaly do Evropy naprosto unikátní drahokamy - jihoamerické smaragdy, indické diamanty, barmské rubíny, safíry a spinely. Kameny, které se objevovaly dříve jen nemnoho a za závratné sumy byly dostupnější pro klenotníky a výrobce jedinečných šperků. (Trocha politiky - kapitalismus vytvořil novou vrstvu bohatých a toužících po nápadných klenotech. Už nejen králové, císaři, dvůr a klérus, ale i továrníci, bohatí obchodníci a úspěšní živnostníci.)

I přes příliv přírodních kamenů poptávka stále převyšovala nabídku. Barevná sklíčka nestačila - sloužila pro oslnění domorodců a výhodnou směnu za opravdové kameny - proto nastoupila věda. Geologové zkoumali proces vzniku v hlubinách Země a aplikované poznatky byly používány k prvým pokusům o syntézu kamenů v 19. století. Nejúspěšnější byl Francouz - Auguste Victor Louis Verneuil.

Verneuliova metoda se používá stále, jejím principem je vznik umělého korundu tavením prášku oxidu hliníku za nepřístupu vzduchu. Vznikne umělý rubín či safír. Samozřejmě zcela fantaskní velikosti - vzpomeňme na nádherně čisté, několikakarátové malinové kameny ve zlatých prstenech, kdysi oblíbený suvenýr z bývalé Jugoslávie. Dokonce, s přídavkem chromu a dalších prvků, lze v průběhu syntézy docílit barvy, která právě nejvíce ladí oku. Syntetické korundy - rubíny mohou být vyrobeny i asterické - s patrnou hvězdou. A změnou chemických přísad - vsádky - lze vyrobit i spinel, který je výrobně méně náročný.

Dostatečně velké a kvalitní diamanty umělé syntéze dlouho odolávaly, protože k jejich výrobě je potřeba velmi obtížně dosažitelného silného tlaku za současného působení vysoké teploty. Informací o syntéze diamantů je na netu spousta. Ohledně napodobenin a náhrad bych jen rád připomněl dosud známou aféru s karbidem křemíku - moissanitem, který byl v briliantovém výbrusu po jistou dobu strašákem, vzhledem k obtížné rozpoznatelnosti od skutečného diamantu.

V současnosti je bezesporu nejvíce využívaným syntetickým kamenem CZ-kubická zirkonie, ZrO2.

Tento kámen již nemá přírodní ekvivalent, jedná se o libovolně barvené krystaly, vzniklé (jak jinak) za vysoké teploty krystalizací oxidu zirkoničitého. Výroba je relativně „jednoduchá", barevnost libovolná a výsledek působivý - brilantní výbrusy jsou používány zcela masově ve zlatě i obecných kovech. Vlastnosti CZ jsou v některých směrech opravdu podobné i diamantu a ve všech špercích se kubickou zirkonií jen hemží. Jen obchodní název je poněkud matoucí - jsou prodávány jako zirkony.

Pojďme se podívat i na napodobeniny populárních, ne tak extrémě drahých přírodních kamenů. Drahé opály se například vyrábějí i zcela uměle, Gilsonovou metodou. Jsou rozeznatelné dle nadmíru pravidelného rozvrstvení opalizujících částeček. Další možností je výroba dublet či triplet - tenká vrstva přírodního opálu je natmelena na nosnou vrstvu a v případě triplety i překryta odolnou vrchní vrstvou. A šup pod brus a do šperku.

Lapis Lazuli bývá celkem často dobarvován na intenzívnější modř, případně vyroben zcela z prášku - odpadu po broušení, smíchán s umělou pryskyřicí, upečen, tedy vytvrzen a dále zpracováván. Rozpoznatelný je jen díky výrazně nižší tvrdosti a při mechanickém zpracování je cítit po plastu. Toť lapis rekonstruovaný.

S tyrkysem se činí divy podobně jako s lapisem, zcela běžnou úpravou je stabilizace - zvýšení odolnosti přírodního prosycením látkou na bázi umělé pryskyřice. Upřímně, většina cenově dostupného tyrkysu má tuto úpravu již za sebou. Mimoto je velmi často napodobován modře obarveným magnesitem. Dále se na trhu s kameny vesele pohupují tzv. Chalk tyrkysy - dobarvené potvůrky, chemicky skutečnému tyrkysu blízké, nikoli však totožné (mědi, způsobující přitažlivou modř, je v nich pramálo) a Yelow tyrkysy - proměnlivé směsky serpentinitu a usazených hornin, opět občas barvou patřičně zmodralé.

Velice často jsou „tyrkysové" korálky a výtvory zhotoveny dokonce i z modře zbarvené sádry, pro úspěšnější prodej a výdržnost smíchané s umělou pryskyřicí. A přepěkně pomalovány síťovitou kresbou na povrchu. Nejjednodušší zkouškou je destrukce - výrazná běl vnitřku výrobku a sádrovitá struktura vypoví vše.

Přírodní tyrkys je hlinitofosforečňan mědi a při zkoušce plamenem nehoří, černá a rozpadá se.

Nyní o sklech a sklíčkách. Nemám na mysli korálky, nýbrž ušlechtile se tvářící „jahodový křemen", "růžový obsidián", „cherry quartz", či vířívě se jevící „volkano quartz". Ve všech uvedených případech lze za nevelkou sumu pořídit zušlechtěně zbarvená a podmanivě přitažlivá skla, většinou čínského původu. Barva bývá růžová, červená až hnědavá (volkano qvartz). Společným i určujícím znakem těchto pozoruhodných výtvorů je tvrdost - je to prostě sklo, T = 5 dle Mohse.

Dalším, velmi známým výrobkem je sklo aventurínové. Tzv „zlatý aventurín" objevili kdysi italští skláři, kdy do skleněné taveniny upadly měděné šupiny a podmanivě přitažlivý, třpytivý produkt byl na světě. Inovativně je poskytován i pod označením sandstone, sunstone - nepoplést prosím se skutečným slunečním kamenem - živcem. Nověji se objevují i modifikace - zelený aventurín a temně modrý, obchodně zvaný třeba „noc káhirská". Dovolte mi jen zmínku o opalitu (občasně dokonce vydávaného za ulexit) - lehce do modra či zlatavě zabarvené poloprůhledné sklo, mylně považován za měsíční kámen.

Závěrem tímto letem světem o kamenech syntetických a napodobeninách bych se rád zmínil o obsidianitu (helenitu). Tento produkt se na evropském trhu příliš nevyskytuje, jedná se o taveninu, kdy po výbuchu sopky Mount Saint Helen byla rozsáhlá oblast pokryta sopečným prachem - drtí hlubinných hornin, vyvržených ohromným tlakem sopečných plynů. Tato hmota pokryla i stavební stroje v postižené oblasti, a protože byly zralé do šrotu, po zklidnění vulkánu pracovití Američané kyslíkovodíkovými hořáky odřezávali kovové součásti strojů na recyklaci. A ejhle! Sopečný prach reagoval na vysokou teplotu roztavením a následním ztuhnutím ve sklovitou hmotu. Po poněkud sofistikovanější metodě tavení vznikla klenotnicky zpracovatelná surovina, využívaná na americkém trhu do broušených tvarů, zasazovaných do rozličných šperků.

Slovníček

Stabilizace - stabilizovaný kámen
Pokrytí či prosycení přírodního nebo upraveného kamene přidanou látkou, jejíž vlastnosti způsobí vyšší povrchovou tvrdost a celkově vyšší houževnatost a odolnost kamene vůči působení jak mechanických, tak i chemických vlivů (např. pot). Běžné a šetrné čištění by kvalitní stabilizace měla vydržet. Ultrazvukové čištění však bývá velkým rizikem.
Rutinně je stabilizace používána u tyrkysů - méně kvalitní, komerčně běžně prodávané kameny by bez úpravy byly velmi křehké a pórovité. Olejování a voskování kamenů je zcela účelová čistě prodejní úprava, protože odolnost takto opravených šutráků je velmi a velmi dočasná.

Rekonstruovaný kámen
Stvoření kamene z odpadu, prachu a úlomků, vzniklých při úpravách pravých kamenů (ne vždy) smícháním s tvrdidlem - látkou, většinou syntetickou pryskyřicí (např. epoxid, akrylát) a barvivem pro lepší vzhled. Často jsou rekonstruovanými kameny opět tyrkysy (k mání i v naprosto šílených odstínech), lapisy, calsilica, malachit a další opakní, tedy neprůhledné kamení.
Rekonstruovaný kámen bývá měkčí než přírodní a má přirozeně i jiné užitné vlastnosti, v některých případech i rychle ztrácí původní barvu.

Šperky a minerály VI.

V dnešní kapitole si připomeneme drahé kameny, které si svůj název zcela zaslouží. Drahokamy první ligy. Rubín a safír - odrůdy korundu. Smaragd, heliodor, alexandrit, morganit, akvamarín - odrůdy berylu. Zirkon užívaný coby náhrada diamantu a spinel.

Drahokamy 2. - konec legrace aneb radostné dědictví

únor 2011

Korundy safír a rubín - jistější než banka

Bezesporu nejcennějším drahým kamenem je rubín. Jiskřící na slunci intenzivním, typickým a tisíce let vyhledávaným zbarvením býval více oceňován než diamant. Díky tvrdosti - spolu se safírem jediný přírodní kámen s tvrdostí 9. stupně je v podstatě erozí nezničitelný a valounky z náplavů byly od věků sbírány, těženy a rýžovány. Matečnou horninou jsou metamorfity (tlakem a teplotou přeměněné horniny) včetně mramorů. Relativně hojný je v Indii a oblasti Zlatého trojúhelníku - Barma, Vietnam, Thajsko - a na Cejlonu.

Víceméně totéž platí o modré odrůdě korundu - safíru. Rubíny a safíry jsou neoddělitelnou součástí královských a církevních insignií kdekoli na světě. Bývaly nejcennějším obchodním zbožím a za jeden jediný kvalitní kámen mohl majitel jak žít do konce svých dní v přepychu, tak i své dny převelice zkrátit. Přírodní kameny se tepelně upravovaly (pro vyčištění a zdůraznění barvy). Mezi další metody úpravy patří i výplň sklem.

Přírodní krystaly obecného červeného korundu jsou sloupcovité, s patrnými laminárními nárusty. A častým asterismem. Poznatelné jsou i dle nápadně vysoké hmotnosti - nu vždyť se jedná o oxid hliníku s příměsí chromu. Ve středověké Evropě bývala nejcennějším nalezištěm safírů již nedostupná Jizerská louka, v náplavech Jizery však je šance dodnes.

Beryly

Z drahých odrůd berylu je po zásluze na prvém místě smaragd. Trávová zeleň je neodolatelná. Neblaze proslulý císař Nero skr něj zíral na hry gladiátorů a španělští dobyvatelé kvůli smaragdům zřizovali doly zcela bez ohledu na životy domorodých obyvatel Jižní Ameriky.

Dnes si lze tromlovaný smaragd nikoli právě drahokamové kvality zakoupit za symbolický peníz. Nicméně kvalitní průhledný smaragd bez inkluzí je dodnes luxusním kamenem v klenotech. Smaragd by tepelnou úpravu nesnesl, proto jsou méně kvalitní, často popraskané a inkludované kameny upravovány buď po staru - olejovánímči voskem, nebo moderním způsobem - vyplněním prasklin OptikonemTM (účelově vyvinutým typem umělé pryskyřice).

Heliodor je zlatě, případně zelenožlutě zbarvený beryl, jasný, čistý a zářivý, bohužel ve stínu svých známějších druhů. Vyjimkou je jeho varianta alexandrit - ruský národní kámen, jenž je za denního světla zelený a při umělém světle fialový. Skutečné a dostatečně velké alexandrity dokážou být jednoduše fascinující. Bohužel alexandrit ani smaragd u nás nenajdeme, heliodor však ano, v Jeseníkách, případně na Písecku, kde se vyskytovaly i další, méně známé drahokamové beryly - nevelké růžové morganity v křemeni. Morganity z kalifornské Paly zaujmou dodnes nejen typickou něžnou barvou, ale i udivující velikostí.

Pravděpodobně nejdostupnější z drahokamových berylů je akvamarín. Jak název napovídá, připomíná průzračnou mořskou vodu a díky podobnosti s topazem je na skutečný  drahokam relativně levný. Mineralogicky i klenotnicky zajímavé výskyty poskytují akvamaríny v pro beryl typických šestibokých sloupcích s ilustrativním, téměř fasetovaným ukončením krystalů. Díky novým nalezištím (například v Mongolsku) jsou na burzách k vidění velice pohledné hromádky čisťoučkých akvamarínů k výběru dle libosti a finančních dispozic. Akvamaríny se občas vyskytují i v některých typech pegmatitů, takže možnost nálezu je v Česku a na Moravě také.

Pradědeček zirkon

Drahokam zirkon, obsahující prvek zirkonium (a velice ceněné hafnium), je původně při vzniku kamene radioaktivní. Krystalová struktura může být proto zářením poškozena a kámen je zakalen a  říkáme mu  „nízký".

Jiné zirkony byly odolnější a útok radioaktivním zářením přežily ve zdraví,  tyto „vysoké" zirkony jsou neobyčejně přitažlivé, jiskřivé a celkem odolné drahokamy o tvrdosti 8 stupně dle Mohse. Je fakt, že tepelná úprava mívá u zirkonů velice pozitivní dopad. Častou a převažující barvou zirkonů je hyacint (něco mezi hnědou a oranžovou) a tepelná úprava jej dokáže změnit na zářivou modř a především zahřátí na vysokou teplotu rozpustí vnitřní inkluze a vměstky v kameni.

Přepálené zirkony kdysi nahrazovaly diamanty v dostupných špercích - brilancí a ohněm se v briliantovém výbrusu diamantům blíží, odolností však zůstávají bezesporu pozadu. Ve starožitných špercích jsou poznatelné dle poškozených hran faset a zub času dokázal poškrábat i plošky drahokamu. (Pokud se čtenáři nyní vybavuje fakt, že zirkony jsou přece v téměř každém moderním šperku i bižuterní ozdobě. Nejedná se však o přírodní zirkon, nýbrž o syntetiku - kubickou zirkonii, o které bude zmínka v jedné z následujících kapitol o syntetických kamenech.) Skutečný zirkon je dostupný i u nás, jeho pohledné vzorky, doprovázející zrna granátu almandinu lze najít například v jihočeském plešovickém lomu.

Díky zirkoniu a hafniu jsou písky s obsahem zirkonu ve světě průmyslově těženy a drahokamově použitelný zirkon je víceméně vedlejším, vítaným produktem. Mimoto je zirkon geologicky nejstarší minerál naší Země a používá se k datování hornin díky dané příměsi uranu a thoria.

Zkoumané zirkony mají obtížně představitelné geologické stáří - kolem 4 miliard let.

Spinel (a vážně to není rubín?)

Posledním, dnes zmíněným drahokamem je spinel, taktéž postaru balas rubín. U červené variety jde o vzhledově značně rubínu podobný kámen, krystalizující však v dipyramidálních, často zdvojčatělých krystalech o výrazně nižší tvrdosti než skutečný rubín. Doporučuji opět internet a heslo české korunovační klenoty. Vyskytuje se i sytě modrá varianta a jedná se v obou případech o nádherně čisté, většinou však dnes již docela mrňavé drahokamy do necelého centimetru velikosti. Podobně jako rubín se vyskytuje v mramorech, který lze chemicky odstranit kyselinou solnou. Kontrast rudého či modrého spinelu s bělostí mramoru je esteticky zcela jedinečný. Na Moravě i v Česku se zřídka vyskytuje v mramorech taktéž, nicméně opravdu, opravdu velice malinký.

Faktická data:

korund - chemicky Al2O3 - křemičitan hlinitý, tvrdost 9 stupně dle Mohse, vryp bílý, barva dle odrůdy: rubín rudý, safír modrý, však i méně časté barvy jiné - zelený až černý.

beryl - chemicky Be3Al2Si6O18 - křemičitan hlinitoberylnatý, tvrdost 7,5 - 8, vryp bílý, barva dle odrůdy: smaragd - sytě trávově zelený, heliodor - žlutozelený, alexandrit - zelený a fialový, morganit - růžový, akvamarín - průzračně modrý, světlounce zelený

zirkon - chemicky ZrSiO4 - křemičitan zirkonu, tvrdost 8 stupně dle Mohse, vryp světlý, barva hnědá, hyacint-tepelně upraven bývá modrý.

spinel - chemicky MgAl2O4 - oxid hlinitohořečnatý, tvrdost 8, vryp šedý, barva červená, modrá

Šperky a minerály V.

Dnes si něco povíme o těch dostupnějších drahých kamenech. Kameny jsou odolné, pohledné a veskrze zdobné. Sluší jim jak stříbro, tak onen vyzdvihovaný žlutý kov.

Jedná se o následující drahé kamení: granát, lépe granáty, olivín, topas, turmalíny. Dovolím si poněkud nad původní rámec zmínit i spodumen a prehnit.Tedy vpřed za granáty

Drahokamy za nedělní oběd

Český granát? Možná tak za časů Rudolfa II.

Známé, téměř všudypřítomné a samozřejmě rudé. Chyba. Granáty mají tolik variant a skupin, že krom modré barvy pokryjí celé spektrum. Tedy modré dle jistých zpráv nalezeny byly, leč je neseženeme, protože na ně nemáme.

Krásně rudé pyropy jsou českým národním kamenem, odlišit je ovšem od afrických pyropů je obtížné. Ve špercích spolu s centrálně umístěnými almandiny jsou české granáty pohříchu v téměř každém klenotnictví. Občas však nejsou vůbec české a nevinný dotaz na certifikát od výrobce - Granátu Turnov dokáže změnit suverénního prodejce na poněkud breptající stvoření.

České granáty jsou díky historické těžbě již tak malé (do cca 5 mm), že tím ústředním kamínkem ve šperku opravdu bývá tmavý, často indický almandin. Almandiny jsou světlejší, červené až k fialové, a dopadající světlo je snadněji prozáří. Pyropy a almandiny patří mezi levné granáty, jejich směs pyropalmandin, zvaná rhodolit má cenu vyšší a barvu fialově zářivou. Suroviny je také docela dost a k mání jsou i větší, několikakarátové kameny z Afriky.

Hnědý až skořicově žlutavý hessonit milovali antičtí Římané a není divu. Nikoli drahokamové krystaly mohou dosahovat značných rozměrů, v Jeseníkách lze dodnes nalézt „plaváky" (vyvětralé, volné krystaly) do 10 cm. Lze také s podivem spatřit docela časté vzorky spessartinu - velice podobného granátu - na křemeni či na záhnědě a s jistotou Vás dostanou. Krystaly bývají sice malé, leč naprosto dokonalé a hnědožlutá až červenavá barva shluků průzračných, čistých spessartinků jen plane.

Granáty zelené nás přijdou již docela draze, s výjimkou hydrogrosuláru. Tato svěže zelená až zelenohnědá varianta je častá, dokonce nabízená velikost bývá srovnatelná s obřími hessonity.

To takový tsavorit - až trávově zelená,  průzračná odrůda grosuláru může být spolehlivou náhradou samotného smaragdu. Tsavority jsou také africké kameny, z Keni a Tanzánie a objeveny byly až v 70. letech min. století. Občas se lze setkat s drůzami uvarovitu - jedovatě zeleného granátu, který však bývá tak mrňavý, že se používá včetně matečné horniny a tvoří shluky a pokryvy jen na povrchu.

Uznávaně nejcennější odrůdou granátu - tentokrát andraditu je démantoid. Zářivě zelený granát, který dokonce disperzí (rozkladem bílého světla na jednotlivé barvy) předčí i diamant. Je z ruského pohoří Ural a těžen vskutku s láskou a péčí. Patří k docela měkkým, ba nejměkčím granátům, má tvrdost 6,5 dle Mohse, obsahuje i časté inkluze azbestu a po výbrusu jde o skvostný a cenný drahý kámen. Za cenu nedělního oběda se sice pořídit dá, leč velikost tak do 5 mm. A s dávkou štěstí.

Na závěr letem světem o granátech ještě zmínka o černé odrůdě andraditu - melanitu, ten je nenápadný, tvrdý a pěkně krystalovaný z migmatitů.

Olivín - ze Semil do celé Evropy

Topas - uvařit, napařit a povinně blýskat

Olivín - drahokam zelený, svěží, líně probleskující, byl užíván v secesi spolu s pyropy ve velmi a velmi pohledných kombinacích. Tento drahý kámen jsme z Česka vyváželi do celé Evropy, protože jej byla hojnost ve vulkanitech v okolí Semil. Objeven byl však postupně i jinde a ke smůle, nikoli hezčí, leč spolehlivě větší - Brazílie, Arizona, Transvaal, Pakistán.

Pokud uslyšíte peridot či chryzolit, pořád se jedná o stejný kámen jako náš olivín.

Možná mi budete lát, že je k „levným" drahým kamenům počítán i topas. Jde přeci o tvrdý, průzračný, jiskřivý, modrý „drahokam". Ano, ale... To ale se vztahuje k hojnosti výskytu. Topasy jsou k mání snad všude. Tepelná úprava je spolehlivě zbarví do modra. Dokonce se činí psí kusy a krom zabarvení „london blue„ se lze setkat s tzv. Mystic topasy, kdy chudák kámen je zabarven, zahřát téměř až k bodu tavení a napařen kovovými solemi (to po výbrusu). Nakonec leží před zájemcem uvařen a nazdoben v sytě modré barvě s duhovým efektem rozkladu světla a hází jiskru na dálku. Proč ne. Trh si žádá novinky. Takže je pro mne topas drahý kámen levný a dostupný, ano, třeba za ten oběd v neděli.

Turmalín, spodumen a prehnit

Turmalíny - z hlediska barevné škály jsou dosti podobné výše uvedeným granátům. A také faktem, že jde o křemičitany. Tím ovšem všechna podobnost končí. Jedná se o tyčinkovitě krystalované kameny, z nichž nejhojnějším je skoryl. Dále černý turmalín ze žul, rul a pegmatitů. Pro obdivovatele lze doporučit elbaity - zonálně zbarvené, turmalíny s červenobílou a zelenou barvou na jediném krystalu. Případně mouřenínské hlavičky - fialově ukončené světlé elbaity. Nebo verdelit - zelený, rubelit - červený a dravit - hnědý turmalín.

Jsou zajímavé i rozdílným elektrickým nábojem na každém konci krystalu. A nelze zapomenout na ocelově modrý indigolit, který lze získat v okolí Rožné. A pokud budete mít cestu na ostrov Elba, jsou tam a čekají.

Spodumen je relativně nový drahý kámen, nicméně více vypovědí názvy barevných variant: zelenkavý hiddenit a růžový kunzit. Tyto drahé kameny byly popsány roce 1879 a 1902. Obsahují hojnost lithia a jedná se opět o křemičitan pegmatitový. Nejsou zatím příliš drahé, ve formě přírodních krystalů seženete kunzit cca 5 x 1,3 cm za 200 korun, no neberte to.

Ve špercích vypadají moc povedeně, ale není rozumné s nimi pobíhat na slunci. Ultrafialové záření způsobí ztrátu barvy. No není divu, kunzit i hiddenit bývají zvýrazněny tepelným přepálením. Protože nálezy jsou v  Asii-Pakistánu, Afganistánu, Barmě, Madagaskaru hojné, lze úspěšně pátrat po povedeném exempláři.

Posledním uvedeným drahým kamenem je prehnit. Zdá se, že se zelenými kameny se dnes protrhla záplata, neboť žluté prehnity jsou zřídkavé, zelené obvyklé. Je velmi pozoruhodné, jak přitažlivý kámen se skrývá pod nerovnou slupkou konkrece, prorostlé často skorylem. Po výbrusu jde o průsvitný drahý kámen, který se s paprsky světla moc nemazlí, neboť je polapí v hloubce hmoty, kde žhnou kolébavou, pronikavou září. Jen opatrně na kyseliny, kápnutí Sava povrch poleptá. (Tedy i povrch kamene).

Něco faktických dat

Granáty: krystalují v typických tvarech (dodekaedry), složité křemičitany s kationty železa, vápníku, hliníku, chromu, velmi těžké, vryp bílý, lehce zbarvený, T = 6,5 až 7,5

Olivín: křemičitany hliníku a železa, barva zelená, drahokamové jsou zcela průhledné, vryp bílý, T = 6,5 až 7

Topas: kosočtverečný křemičitan hliníku, sloupcovité až obří krystaly, barva

zlatožlutá, hnědá, zelenavá, modrá, vryp bílý, průhledné, T = 8

Turmalíny: křemičitany s velmi složitými proměnlivými vzorci a obsahem Ca, Al, Fe. Tyčkovité, jehličkovité krystaly, vždy podélně rýhované, barva jakákoli, křehké, T = 7,5, pizeoelektrické

Spodumen (kunzit a hiddenit): hlinitokřemičitany s lithiem, barvy dle odrůd, vryp bílý,T = 6,5 až 7

Prehnit: křemičitan hliníku (jak jinak) s vápníkem, zelený či žlutavý, vryp bílý, výskyt v hlízách spolu s turmalínem, epidotem, T = 6 až 6,5

Šperky a minerály IV.

V dnešním díle si představíme minerál, který zná každý. Jde o nejznámější kámen - křemen a jeho odrůdy. Spolu se živcem je to nejrozšířenější minerál zemské kůry. Pro začátek jej rozdělíme na dvě základní skupiny:

- křemen krystalický

- křemen mikrokrystalovaný.

Křemen, robustní a spolehlivý

Jistě znáte křišťál, jde o krystalickou odrůdu, v případě achátu či chalcedonu se jedná o křemen mikrokrystalovaný (mikrokrystalický). Zrnitou formou je křemen žilný. A dokonce lze křemen nalézt v amorfní formě s pevně vázanou vodou  - opál.

Prostřednictvím křemene byl uctěn i císař Marcus Augustus

Překrásné drůzy křišťálu, fialového ametystu, záhnědy, žlutého citrínu jsou velmi estetické. Od starověku byl s oblibou zpracováván houževnatý a odolný chalcedon, tvořící složku různobarevných achátů. Kamenářsky byly využívány barevné vrstvy tohoto kamene v glyptice do plastických kamejí (s vystupujícím reliéfem) či intaglií (s obrázkem vřezaným ). Tzv. gemmy byly v antice natolik oblíbené a umělecky hodnotné, že byly použity ve špercích i později, v době velkomoravské a ve středověku, zkuste si najít na internetu heslo Gemma Augustea.

Od ametystu přes plameny k citrínu

Nyní k jednotlivým druhům. Křišťál, považovaný za zkamenělý horský led, bývá zcela průzračný a vybroušený do fasetovaných tvarů prozařuje prostor. Záhnědu příroda zbarvila radioaktivitou do různých odstínů kouřové a hnědé barvy, ta nejtmavší se nazývá morion. Krystaly lze najít na Vysočině, jen tak při procházce v polích.

Fialový ametyst - drahý kámen, uvedený již v Bibli - o jeho skutečné hodnotě svědčí i fakt, že dokonalý ametyst je kamenem papežského prstenu. Po objevu nalezišť v Brazílii a Uruguai zaplavil světový trh s kameny a části drůz jsou v nabídce všech obchodů s minerály.

Objevuje se i odrůda zelená, pod názvem praseolit. Jedná se o původně "nevyvedené" citrínky, tepelně upravené ametysty,kdy světlounce zelená barva vznikla přepálením.Citrín totiž patří mezi velmi cenné odrůdy. Opravdu. Přírodní, neupravovaný, žluťoučký citrín je vzácnost.

Nicméně chytré hlavy zjistily, že tepelnou úpravou nevybarvených ametystů a záhněd lze docílit medové žluti. Při přepálení a teplotách kolem 500 st. Nu, a pokud se zadaří, vznikne medový citrín. Pokud se zadaří více, praseolit. Převážná většina dostupných citrínků a veškeré praseolity jsou původně křemeny jiné.

Tepelnou úpravou vznikají i ametríny - fascinující dvoubarevné křemeny, barevně tvořící směs záhnědy a ametystu.Ty opravdu povedené lze sehnat i ve facetovaných výbrusech. No představme si vybroušenou medově zlatou záhnědu, přecházející pozvolna do sytě fialového ametystu. Nádherný centrální kámen šperku...

Jedna kapka křemene, jedna kapka chloritu...

Krystalický křemen může obsahovat i další minerály, celek poté vytvoří zelenou odrůdu jako prasem - SiO2 s chlority či amfibolem, nebo další, modrý křemen se silikátem dumortieritem či sodalitem. Uvedené odrůdy jsou velmi mineralogicky vyhledávané a pro výrobu kamenné bižuterie se prakticky nepoužívají.

V případě křemene - křišťálu se sagenitem - rutilem (zvaný též Venušiny vlasy či Amorovy šípy) jde o průhlednou hmotu SiO2 se zlatými, uzavřenými rovnoběžnými vlákny.Tato varieta je používána do muglí, závěsů i jako korálkový materiál.

Potkáme-li v nabídce lodolit, jedná se také o křemen až kříšťál s hroznovitými uzavřeninami příměsmi zabarvené horniny, tvořící snové krajiny dle vlastních představ.

Zrnitý křemen žilný se objevuje řezaný a tvarovaný pod názvem sněžný křemen. Jedná o obecný křemen, nenápadně šedavé a bílé barvy, využitelný v kombinaci s nápadnějšími a kontrastními kameny.

Převážně žilným (velmi vzácně krystalickým) křemenem je neobyčejně populární růženín, jehož podmanivá barva je zapříčiněna manganem. Nejkvalitnější, téměř průhledný bývá z Madagaskaru a lze pořídit i odrůdu s asterickým efektem čtyřcípé hvězdy.

Nebýt vody, nebylo by opálu

Amorfní opál, tvořený nepatrnými kuličkami SiO2 se v drahé formě řadí mezi kameny mimořádně populární a vyhledávané díky své barvoměně. Australský drahý opál netřeba zvláště popisovat, rád bych se zmínil o opálu z nového naleziště v Etiopii, ze sopečných tufů. Má užasnou hru barev v tmavém základě - matrixu. Lze se setkat i s pozoruhodným opálem ohnivým, tento velmi výstižný název patří odrůdě z Mexika.

Pro zájemce bych rád uvedl jistou pozoruhodnou vlastnost některých opálů. Jejich struktura obsahuje vázanou vodu, která však díky pórovitosti těchto hydrofánů zmizí do atmosféry a z barvoměnného opálu je naráz víceméně velmi ošklivý,zakalený kámen.Při ponoření do vody a "nasáknutí" se změní v překrásný průzračný opál, který však na vzduchu opět dehydratuje.

Mezi výše uvedenými etiopskými opály (jedná se o pěkně drahou surovinu) lze pro změnu pořídit opály, které vodu nesnášejí a hydratací se změní v ošklivě nazajímavé,kalné kamínky. Teprve po dostatečném vyschnutí zazáří v celé kráse. Prostě vznikly a přizpůsobily se bezvodému prostředí. Ve struktuře je zabudováno jen nezbytné množství vody, její přebytek tento opál degraduje. Opály jsou krásnou sázkou do loterie o cenný, jedinečný a použitelný kámen.

Kdysi jsme měli výsadní postavení v produkci drahého opálu díky jedinému známému evropskému nalezišti u slovenského Dubníku. Zdejší opály jsou bílé barvy s jiskřivou duhou. Kdeže ty časy jsou. Jistou náhradou mohou být hyalofány - zcela průzračné ledové opály bez barvoměny, které nalezneme u Valeče (Doupovské hory).

Obecný opál je docela hojný a velmi pohledný i díky manganovým dendritům-keříčkovým útvarům v křemité hmotě. Průsvitný, v barevné škále zahrnuje zelenou, hnědou, bílou i černou barvu. Světlý průsvitný obecný opál s pásky zelené a černé je vítaný úlovek.

Mezi opály a křemeny patří i gyrasol, lehce zakalená poloprůhledná až magicky působící varieta, směs kříšťálu s opálem, těžená na poloostrově Madagaskar.

Aventurín, achát, onyx, karneol...

Aventurín, achát, onyx, sardonyx, sard, karneol, plazma, chryzopras, heliotrop, jaspis

silicit, prokřemenělá dřeva. Křemeny mikrokrystalické a zrnité.

Aventurín - zrnitý křemen s uzavřeninami chloritu, nebo slídy. V poslední době kromě známého zeleného, růžového či hnědého (Čína) - a kupodivu jde o přirozené odstíny. Varieta nového podivuhodného aventurínového křemene z Asie je dokonce zcela průhledný až kříšťál s třpytícími se lístkovitými krystalky zeleného fuchsitu.

Achát je notoricky známý, jeho rutinní dobarvování nabízí širokou barevnou škálu. Tvořen může být průsvitným chalcedonem, kašolongem (bílý opál), křemenem, pásky jaspisu a  centru s drůzami (shluky) krystalů křišťálu, záhnědy i ametystu. Plátkovaný bývá z Brazílie, pro zájemce samozřejmě uvádím i Podkrkonoší, okolí Železnice, Nové Paky nebo Semil. Lze jej najít s chalcedonem na polích v hlízách s červenou krustou, vyvětralý z dutin mandlovců.

U onyxu se jedná o bíle proužkovaný černý chalcedon, často dobarvovaný. Opět dostupný je přírodní z Indie. Světlé pásky bývají hnědavé. Klasický onyx je černobílý, zcela černý chalcedon se obchodně nazývá onyx také.

V případě sardonyxu vidíme červenou, bíle páskovanou odrůdu chalcedonu, převážně hnědý nazýváme sard.

Karneol netřeba popisovat, poznatek, že indické kameny vystavené slunci obdrží intenzivní, až rudé zbarvení, vedl k již známé tepelné úpravě. Většina sytě tmavě červených karneolů (železem zbarvených chalcedonů)bývá proto zahřívána.

Málo známá a dosud nedoceněná odrůda je plazma - zelená, hnědavá, vzniklá lateritním zvětráváním hadců a serpentinitů. Vyskytuje se v hlízách s bělavou kůrou a jde o minerál tvrdý, houževnatý, až poloprůhledný. Některé vzorky mají po vyleštění kresbu vířících světlých vláken. Sbírat se dá například v okolí Mohelna.

Světle, trávově zelený chryzopras je uváděn jako nejcennější odrůda chalcedonu. Jeho niklem zapříčiněná jablečná zeleň je skutečně přitažlivá. Bohužel na slunci může vyblednout. Je drahý, ale díky australským nalezištím (doprovází drahý opál) stále dostupnější. Bližší jsou velmi využívané lokality v Polsku.

Jaspis, pazourek a spokojený paleontolog

Dostáváme se k teď k hojným, levným, značně pohledným, neprůhledným varietám.

Jaspis - barevně pestrý mikrokrystalický křemen bývá zabarven hnědelem, kovovými solemi a dalšími minerály. Jaspis zebra, pískový, cihlový, obrázkový apod. Také heliotrop je neprůsvitný, opět chloritem zeleně zbarvený jaspis, kdy skvrnky rudých oxidů železa vytvářejí dojem kapek krve v kameni. Byl pokládán za kámen s Kristovou krví. Používá se v pánských zlatých prstenech.

Nelze opomenout pazourek, silicit, jehož využití ve zbraních s křesadlovým zámkem (flint) dalo obecný název střelným zbraním - flintám. Prožívá jistou renesanci, efektně proužkované varianty z Polska jsou nabízeny na burzách přímo v kvantech.

U zkamenělých dřev můžeme uspokojit touhy estetické i paleontologické. Křemitý            a opálový gel pronikl do hmoty původního materiálu a v nábrusu poté dokladuje strukturu prastarých rostlin - současníků i potravy dinosaurů. Dinosaurus bone (USA, Čína, Mongolsko) jsou zkamenělé dinosauří kosti, fosilizované i křemenem.

Křemen a veškeré jeho odrůdy jsou vděčnou, hojnou i odolnou surovinou s pestrou barevnou škálou. Poskytuje materiál k fasetovaným výbrusům u průhledných odrůd i materiál na návleky a přívěsky. Cenově bývá natolik dostupný, že si lze pohodlně vybrat.

Resumé na závěr  a faktická data

Faktická data mohou být tentokrát jen zcela minimální:

- převažující je oxid křemičitý s případnými barevnými složkami (např. mangan, železo, slídy, chlority)

- tvrdost krystalových i krystalovaných odrůd je okolo 7 stupnicedle Mohse, opály mívají díky odlišnému amorfnímu složení tvrdost nižší

- barva a struktura většinou určují tradiční název.

Šperky a minerály III.

Třetí díl seriálu o minerálech, který komplexně mapuje minerály, od jejich zrození v hlubinách planety až po skvění ve špercích.

Křehké a podivuhodné živce

Tentokrát živce - jež jsou pravděpodobně nejrozšířenější složkou zemské kůry. Po zvětrání tvoří významnou složku půd, obohacují ji nezbytnými prvky, bez kterých bychom nemohli existovat.

Odkud se vzaly

Zvětráním vzniká kaolin a ilit, minerální draslík, vápník, hořčík, křemík, sodík. Krom faktu, že tyto prvky baštíme, využíváme živce k vysokoteplotní výrobě keramiky, veškerých skel, porcelánu i třeba určitých typů dlaždic.

Živce opravdu nejsou chemicky ani mineralogicky jednoduché, jedná se o složité křemičitany s překrásným vzorcem, hle, toť extrémně povedený hyalofán: (K, Ba)Al(Al, Si)Si2O8.

Dělíme je na živce draselné (v podstatě modifikace ortoklasu) a sodnovápenaté (plagioklasy). U plagioklasů jde o vzájemně smíšené pevné roztoky sodného albitu a vápenatého anortitu, kdy tyto dva živce bratrsky pospolu tvoří v různých poměrech konkrétní odrůdu živce.

Tradiční užití živců

Jako ozdobné kameny se živce vzhledem ke svým vlastnostem nepoužívají dlouho, snad s výjimkou klenotnictví, kde se zpracovává křehce něžný adulár s kouzelně modrým přísvitem. S labradoritem se lze setkat jako s luxusním obkladovým materiálem u historických i novodobých staveb (z poslední doby například brněnská Vaňkovka).

Nevýhodou živců je jejich zřetelná štěpnost a křehkost a také tvrdost (6 až 6,5 stupně dle Mohse) nezaručuje dlouhou životnost ve špercích. Nicméně optické vlastnosti a inkluze, které se v živcích vyskytují, jsou jedinečné. Labradorit a spektrolit se svými barvami duhy, již zmíněný měsíček adulár, zlatě šupinky ve slunečním kameni, nebo zelený amazonit s perleťovými bílými pásky poskytnou za celkem levný peníz udivující možnosti ve šperkovém designu.

Pro sběratele - hledače - je další ze živců - sněhobílý sodný živec albit, zvaný cukrák, jistým příznakem pegmatitových žil, a tím pádem příznakem dalších velmi ceněných nálezů. U nás v Jeseníkách či na Vysočině tedy stoprocentně. Bohužel, samotný albit je pohledný v přírodní formě a po vyleštění to již jaksi není ono.

Avanturín, adulár, labradorit ,amazonit...

Převážně do podoby korálků se začíná zpracovávat obecný živec pod názvem feldspar. Zdánlivě obyčejná hornina, světle krémové až bílé barvy, podobná kosti, s patrnými perleťovými ploškami, vypadá skvěle v kombinaci s tmavými kameny a stříbrnými komponenty.

Velmi známé živce labradorit a spektrolit patří do skupiny sodnovápenatých plagioklasů a jejich ceněné odrůdy se dovážejí z často z Kanady, Madagaskaru a Finska, u odrůdy spektrolitu obsahují i krystalky přimíšenin ve třpytivě probleskující, duhově irizující základní hmotě.

Sluneční kámen -  avanturín,( oligoklas - 70% albitu, 30% anortitu) s uzavřeninami zlatých třpytivých vloček hematitu je původem z USA a Afriky (Tanzánie). Ve třpytivosti nemá mezi horninami konkurenta. Navíc občasné, zcela dokonalé kousky z Oregonu jsou sytě červené a úžasně naprosto průhledné, bez jakýchkoli patrných inkluzí. Ke všemu dokonce vytvářejí na povrchu asterickou hvězdu. Pravdou je, že nad sumou za kvalitně ohlazený kámen v čočkovém výbrusu (mugle) bychom užasli také.

Průsvitný draselný živec ortoklas - měsíček (modifikace aduláru) září modře v neurčitelné hloubce kamene a nachází se v Barmě, Madagaskaru, či Srí Lance. Jeho barva za měsíčního svitu působí až magickým vlivem. Není obecně známo, že existují i další barevné varianty měsíčního kamene. Mohou být i opalizující duhové, zelené nebo růžové. Cenově vycházejí tyto odrůdy poněkud příznivěji a lze je pořídit celkem spolehlivě na mineralogických burzách.

S notnou dávkou štěstí lze pořídit i vlastní ortoklas, čirý žlutavý živec bez uzavřenin, který byl popsán z hor Švýcarska a jehož typickou vlastností je právě adularizace - odlesk štěpné plochy uvnitř krystalu.

Zelený až zelenomodrý amazonit je draselný živec (mikroklin), který lze nalézt i na Moravě, v okolí Třebíče a Žďáru nad Sázavou. Hledali jsme jej tam na polích a málokdo ví, že jeho světlé až bílé proužkování, nádherně patrné především na sytě zelených exemplářích a vzorcích z Ruska, je způsobeno olovem. Na trhu je nyní častá i další barevná varieta, jemně modrý, modrozelený amazonit z Asie a Jižní Ameriky, která mu dala původní jméno.

Velmi zřídka lze komerčně zakoupit nepříliš známý hyalofán - skelně průzračný živec, jehož chemický vzorec je uveden příkladem v úvodu. Jedná se o metamorfit, tedy minerál, který vzniká druhotně při změnách tlaku a teplot a bývá vázán na vápence a dolomity. Rozpoznatelný je jako ostatní živce, dle štěpných ploch, u hyalofánu přímo křížících se v krystalu.

Dobrá zpráva na závěr. Labradorit, spektrolit, i amazonit jsou natolik svérázné, jedinečné a celkem snadno dostupné přírodní kameny, že se nenapodobují. Takže při troše pozornosti opravdu máte ten kámen, který jste si přáli a pořídili.

Situace u měsíčku a slunečního kamene je odlišná, především díky používaným obchodním názvům. Za měsíček se z neznalosti vydává i syntetický modrý opalit.

Ohledně živce-avanturínu-slunečního kamene: pod názvem aventurín-sluneční kámen se obchodně uvádí i zcela odlišný minerál (křemenná varieta), a dokonce častěji i syntetický- skleněný výrobek. V každém případě je však živcový avanturín spolehlivě rozlišitelný. Rozdíly oproti aventurínovému křemeni budou popsány v příští kapitole a oproti syntetice (tzv.Goldstone) v závěrečné kapitole o napodobeninách a umělých kamenech.

Nyní opět něco suchých dat

(jsou uvedeny jen „častější" a dostupné odrůdy živců)

Veškeré živce jsou křemičitany, plagioklasy jsou v podstatě vzájemné pevné roztoky albitu a anortitu s různým procentním zastoupením. (Měsíční kámen je složen z vrstev albitu a ortoklasu.)

Živce draselné: ortoklas, amazonit (mikroklin), adulár (měsíček),

Živce sodnovápenaté: albit, avanturín (sluneční kámen), labradorit, spektrolit, hyalofán

Labradorit a spektrolit: barva: duhově zelenomodročervená, patrná pod určitým úhlem, tvrdost 6 až 6,5 dle Mohse, na nábrusech patrné štěpné vrstvy, labradorit průsvitný, spektrolit až průhledný s vločkami kovových uzavřenin.

Měsíček - adulár: barva bílá s modrými, chvějivými problesky světla, další varianty dle zbarvení,(duhová, zelená, růžová) průsvitný až průhledný, tvrdost 6, nikoli prvotřídní obsahuje také velmi patrné plochy štěpnosti.

Ortoklas: barva bílá, nažloutlá, žlutá, průhledný, tvrdost 6 dle Mohse, křehký

Sluneční kámen ( Avanturín - živec oligoklas): bílý, průhledný, uzavřeniny jsou jasně zlatavé (krystalky hematitu), výše zmíněný z Oregonu červený až rudý, tvrdost 6 dle Mohse.

Amazonit: zelený, neprůsvitný, bílé páskování s perleťovými odlesky pod úhlem, varieta pastelově modrá až zelenomodrá bez příměsí, až průsvitná, tvrdost 6-6,5 dle Mohse.

Hyalofán: bílý, nažloutlý, skelně průzračný, tvrdost 6,5 dle Mohse

Šperky a minerály II.

Barvy v přírodě jsou proměnlivé. Ale ty, které jsou nedílnou složkou kamene, bývají většinou vytrvalé. A krásné. Proto kameny lidé sbírají a brousí. Naštěstí teprve po vyleštění povrchu se barva a případná kresba objeví v celé své kráse. Zbarvení, případně další optické vlastnosti spojené s průchodem světla, jsou natolik jedinečné, že jim člověk nakonec odpustil případné jiné, uživatelsky méně příjemné vlastnosti.

Barva nade vše

Například  u sádrovců je to již dříve uváděná měkkost a pórovitost materiálu, kdy alabastr a zcela dokonalé výrobky z něj - sošky a drobná umělecká díla - musely být chráněny  skleněným příklopem, protože alabastr je příliš citlivý na vlivy prostředí a jeho zářivá běl postupně šedne až žloutne působením všudypřítomnému prachu, světla a dotyků rukou.

Lapis lazuli, sodalit

Nicméně valná většina barevných kamenů je zkrátka to pravé ořechové. Jsou nejen intenzívně zbarvené, ale i odolné. Takový lapis lazuli. V prvotřídní kvalitě je modrý jako noční nebe se zlatými hvězdami pyritu. Ten o maličko méně dokonalý má přimíšen i bílý kalcit. A pokud se jako šperkový či ozdobný kámen nezdál vhodný, byl využit udivujícím způsobem. Velmi složitým postupem vznikl ultramarín, jedno z nejdražších malířských barviv, užívaných od starověku.

Modrá barva je přitažlivá a další, sytě zbarvený kámen - sodalit - je vlastně v hlubinách vzniklý zástupce živců, foid. Patří mezi levnější a finančně dostupnější materiál, který je natolik hojný, že se z něj ve velkém vyrábějí korálků, přívěsky i řezané drobnůstky.

Kyanit

Díky nalezištím v Brazílii, ve známém Minas Gerais, začal být dostupný podivuhodný kyanit. Minerál je průhledně, směrně modrý (případně zelený, nicméně tyto kyanity nejsou tak pohledné) s různou sytostí zbarvení, jsou v něm patrné velmi výrazné perleťové lesklé plochy štěpnosti krystalu a místy může být zbarven až sytě inkoustovou modří. Avšak jeho fascinující vlastností je velmi zřídkavá dvojí tvrdost na jednom kameni - krystalu. Latinský název disten vyjadřuje fakt, že napříč růstové plochy krystalu má tvrdost 7 stupně, podél krystalu je tvrdost pouze stupně 4.  A vydařené, ohlazené kyanity zaujmou opravdu jedinečnou modří s perleťově lesklými průběžnými „lištami".

Zelené dary matky Země - chrysokol, malachit, tyrkys

Ten, kdo má v oblibě sytou zeleň, má díky matičce přírodě vskutku rozličné možnosti. Od měkce drobivého, a proto kdysi obtížně zpracovatelného chryzokolu (také zvaný tyrkys z Peru), přes známý a oblíbený malachit (vlastně měděnou rudu s výrazným páskováním) až po jeden z nejoblíbenějších kamenů - tyrkys. Malachit byl svého času snad nejoblíbenějším kamenem u ruského carského dvora, používán na obklady a vskutku masívní předměty. No, pravděpodobně se v obřích vázách z tohoto kamene květinám příliš nedařilo.

Nádherné výrobky z tyrkysu, tohoto mědnatého hydratovaného fosforečňanu - modrého zelenomodrého, až zeleného (zelenou barvu způsobuje větší množství železa) - jsou spolehlivou a vytouženou ozdobou, viďte dámy. V současnosti je mimo náhodných reliktů íránského tyrkysu na trhu patřičně drahý, nebesky modrý tyrkys z USA  - z naleziště krásného jména Sleepink Beauty alias Šípková Růženka.

Jadeit a nefrit

Dalšími, všeobecné známými, kameny jsou jadeit a nefrit. Slova navozují spolehlivě představy o prastaré civilizaci Říše středu, kdy pojmy jadeit a Čína téměř splývají. Jadeit a nefrit jsou kupodivu mineralogicky velmi odlišné - pyroxen a aktinolit (amfibol). Barvy jadeitu mohou být daleko pestřejší, od levandulově růžové přes bílou a nejznámější, patřičně ceněnou, imperiální zelenou až po hebce černou.

Nefrit je prostší. Vystihující je pro něj zeleň špenátu a typické barvy zastupuje naleziště na Sibiři - Sajánské hory. Oba minerály jsou ještě navíc velmi odolné a vhodné pro kamenořezbu.

Díky Jižní Americe - rodochrozit, rodonit a fluorit

Z místních nalezišť pocházejí nádherné růžové až rudé páskované, dokonce lehce průsvitné rodochrozity (uhličitan), což je stále exotický minerál, který zcela jistě přitáhne pozornost. Stoprocentně. Může za to prvek mangan a u některých kusů také podivuhodná kresba lomených průřezů krystalovými drůzami.

Značně rozšířený křemičitan rodonit je až pastelově růžový a zcela neprůsvitný, často je protknut černými šmouhami kovových solí a obsahuje drobné, perleťově lesklé plošky. Nabízen je často v korálkových návlecích i pro další zpracování.

Pokud bychom rádi vyzkoušeli možnost volby několika barev najednou, můžeme zvolit fluorid vápenatý, jednoduše fluorit. Donedávna zřídkakdy využívaný dokáže v jednom kusu předvést zelenou, žlutou, fialovou včetně vzájemných přechodů. Nic však není bez chybičky a právě fluorit se pyšní nejméně dvěma z nich. Je velmi, velmi štěpný a měkký.

Čaroit

V našem ilustrativním přehledu barevných kamenů bych se rád zmínil o „novém" minerálu - mám na mysli čaroit. Jediné naleziště je opět na Sibiři a Rusové si velmi dobře načasovali jeho uvedení na trh. Byl představen na moskevské olympiádě. Jde o neuvěřitelnou odrůdu vláknitého amfibolu, kde se střídají svazky fialových vláken s bílými.

O nalezišti se tvrdí, že je téměř vyčerpané, nicméně na burzách je běžně dostupný.

Amfibol či amfibolit je velmi podnětná hornina, která nabízí různá probarvení. Aby toho nebylo dosti, před několika málo lety se objevila jeho další šperkařsky využitelná surovina, zelený serafinit, pro změnu jedovatě zelený, opět vláknitý se střídavě zelenými a perleťově lesklými vlákny. Vyskytuje se údajně jen a pouze u jezera Bajkal.

Do třetice všeho amfibolitově nového - čínský pietersit má ode všeho hnědavě červeného trošku.  Mugle z tohoto amfibolu demonstrují vlákna hnědá, černá, červená až rudá spolu se žlutou.

Tygří oko

Připomenout již notoricky známé tygří oko (amfibol, druhotně obohacený křemenem a železem) spolu s tepelně upravenými varietami - sokolím (modré) nebo býčím (hnědočerveným) okem - je opravdu poslední kapkou. V případě tygřího oka se jedná o roztoky, které pronikaly amfibolem v podmínkách suchého a velmi horkého podnebí v |Jižní Africe. V době kolonizace Afriky Angličany se tento minerál objevil zasazen ve zlatě coby až raritní šperkový kámen. Pravda je, že od té doby se situace vyvinula v neprospěch tygřího, sokolího či býčího oka, nyní jsou tyto kameny s typickou hrou světla střídavě oblíbeny a jindy opomíjeny.

Nyní opět faktická data

Alabastr je zrnitý sádrovec, chemicky síran vápenatý barva i vryp bílý, tvrdost jen 1 - 2 dle Mohse.

Lapis lazuzi (lazurit) je směs minerálů, převažující modré barvy, složená z hayunu, lazuritu, kalcitu a pyritu, chemicky složený křemičitan s uhličitanem vápenatým a síranem železa - pyrit, tvrdost 6.

Sodalit: foid, tedy křemičitan, barva modrá s černou, vryp bílý, tvrdost 5 - 6 dle Mohse.

Chryzokol: křemičitan měďnatý, barva zelenkavá, občasné proniká a zbarvuje křemen, poté je tato směs výrazně tvrdší, vryp do zelena díky mědi, tvrdost až 4 stupně.

Tyrkys: složitý hydratovaný fosforečňan s hliníkem a mědí, vryp bílý až modrý tvrdost 5 - 6.

Kyanit: křemičitan hliníku, barva modrá, zelená, vryp bílý, tvrdost 4  -  7.

Jadeit: pyroxen, mikroskopicky zrnitý, velmi houževnatý, vryp bílý, tvrdost 6 - 7.

Nefrit: aktinolit (amfibol), barva špenátově zelená, mikrokrystalická propletená vlákna, vryp bílý, tvrdost 6 dle Mohse.

Rodochrozit: uhličitan manganu, páskovaně růžový až rudý, vryp bílý, tvrdost 3, 5 - 4.

Rodonit: křemičitan manganu, růžový s černými šmouhami, vryp bílý, tvrdost 6 - 6, 5.

Fluorit: fluorid vápenatý, duhově páskovaný, známý kdysi pod názvem kazivec,

vryp bílý, tvrdost 4.

Čaroit, Serafinit, Pietersit, Tygří oko: variety amfibolu, křemičitany s propletenými, vláknitými krystaly, barvy viz výše, tvrdost 6.

Šperky a minerály I.

Kamení bylo, je a bude všude kolem nás. Stejně jako my i šutráky mají svůj život. Vznikají za podmínek, které si dokážou  představit jen teoretikové v oboru, existují navzdory erozi, omílání, transportu a odolávají vodě, oxidaci a nárazům na první pohled snadno, protože oproti podmínkám jejich vzniku jde o slabý odvar oněch pekelných procesů.

Měkké kameny

Přesto  i jejich doba existence je vymezena a i ony se pomalu a jistě mění v kamínky menší, ohlazenější, krystaly ztrácí typický tvar, aby posléze naplnily ono známé: Prach jsi a v prach se obrátíš.

Odkud pramení touha po nich?

Nicméně lidé se jimi obklopovali odjakživa, kameny jim pomáhaly přežít a díky kusu šutru přivázanému na klacku jsme získali převahu nad zubatými drápatci.  Možná z vděčnosti, díky jejich vzhledu, odolnosti či kdoví proč se jimi lidé začali zdobit. Vždyť právě odolnost, barva, lesk, průhlednost a jiskra na obtížně nalezeném valounku byla devizou zajišťující pocit určité výlučnosti a posléze i příznakem zařazení do nečetné skupiny těch, kteří vědí kde najít.

A pak přirozeně přišla závist. On má, já chci taky. A lepší... větší, barevnější, jiskřivější. A s kameny se začalo obchodovat. Kameny začali lidé vlastnit, dědily se, ukládaly na horší časy, ukazovaly na odiv v klenotech a používaly jako spolehlivé, přestože poněkud nepraktické platidlo.

Kde je vzít?

Protože nás doprovázejí tak hrozitánsky dlouho, některé zná naprosto každý. Kdokoli zbystří při slově tyrkys, perla, rubín, safír a hlavně diamant, neb kdo diamanty má, je bohat... Diamanty si ani dnes kdokoli pořídit nemůže, většinu ostatních nádherných i prostších minerálů nebo šperků s nimi ale ano.

Především díky globalizovanému obchodu je nabídka tak bohatá, že se jimi lze probírat ve stáncích, v kamenných obchodech, na burzách i prostřednictvím internetu. A troufám si tvrdit, že díky určitému převisu nabídky lze dokonce získat drahý kámen, o kterém bylo možné ještě nedávno tak leda číst, koukat obdivně na fotky a toužit...

Vápence a břidlice

Abychom kameny opravdu pochopili, je rozumné trochu se pošťourat v základech, co je ten který kamínek zač, z čeho se to vlastně skládá a jak vlastně vznikl.

Navrhuji začít od těch „obyčejných", které nás obklopují natolik samozřejmě, že teprve v ozdůbkách, bižuterii a špercích vynikne vše, co by nás ve vápencích, mramorech či serpentinitech často ani nenapadlo hledat. Při výletu do jeskyní v Koněprusích, v Moravském krasu nebo na skály  Barrandienu šlapeme zcela samozřejmě po vápencích a břidlicích, které vznikly díky mrňavým organismům (mořským houbám, dírkovcům, foraminiferám, mechovkám, korálům).

A teprve po vyleštění se objeví zbytková struktura zkamenělin, průřezy koralitů, kamenná jádra ulit měkkýšů, neřkuli po rozloupnutí vrstev prvohorní břidlice i celé podivuhodné otisky zkamenělých trilobitů. Při představě, že část tohoto kamení vznikla postupně z usazeného bahna prahorních moří, které  prošly horotvornou proměnou, rekrystalizací, druhotnou sedimentací a obohacením vodnými roztoky, je zachovalost fragmentů původních organismů malým zázrakem. A ke všemu velmi častým zázrakem.

Například devonské vápence s fragmenty zkamenělin se objevují na trhu i pod názvem picaso stone (ne zcela správně picaso jaspis) a spolu s valounky třetihorního vápence turitella (zkamenělé věžovité ulity) a leštěnými půlkami druhohorních amonitů bývají v nabídce i ve formě tromlovaných, hlazených a leštěných oblázků.

Mramor

Zpracované mramory mají rozličnou barevnou škálu a dokážou ve větších kusech zaujmout výraznou kresbou. Obkladové desky působí luxusně vždy a proč nezpracovat i odpad, odřezky a menší kusy suroviny? Například výrobky z odrůdy pojmenované příkladně italský onyx. Jsou z velmi kvalitního jemnozrnného, poloprůsvitného mramoru v barvách sněhová bílá, zelená, hnědočervená i černá,  včetně vzájemných přechodů. Spolu s tzv. zlatým onyxem (aragonit, jehož zlatohnědé páskování působí díky podélnému průřezu poloprůhlednými svazky klencových krystalů dramaticky,) se objevuje v ozdobách  a špercích již dlouho.

A další krystalované vápence - mramory -  zaujmou zemitými barvami i přírodní kresbou. Jejich názvy jako zříceninový mramor, krajinný mramor, nepřeložitelný Marble canyon spolehlivě podnítí představivost.  A vlastní korálek, obvykle leštěná destička, je přitom podobný dalším z návleku i současně jedinečný.  A to byly a jsou původně stavební  a sochařské materiály.

Serpentinit

Podobně je tomu i se serpentinitem. Jedná se o snadno zpracovatelný kámen, spíše směsný minerál, vzniklý zvětráváním vyvřelin. Když jsem jej viděl konečně v nabídce obchodů, tak mi ten vyleštěný, zelený šutrák přivolal vzpomínku na poctivě masivní exkluzivní psací soupravu ze zeleného kamene, s kalamáři a odkládacím prostorem, s mosaznými ozdůbkami bratru tak 4 kg netto.  A právě tohle byl zpracovaný serpentinit, nazývaný i zelený mramor. Mívá typické černé žilkování kovových usazenin a občas patrné zbytky ostrůvků přeměněných zrn olivínu žlutavého odstínu.

Pod názvem hadec, hadí kámen, je předkládán jako drahý  kámen z Ruska, nicméně jej máme mraky například u Mohelna, Náměště nad Oslavou nebo u Prahy. Občasné přimíšeniny granátu, magnetitu a perleťově lesklých plošek štěpných krystalů pyroxenů z něj činí sběratelsky vděčnou a bižuterně skvěle využitelnou surovinu. Surovinu, která se kdysi zpracovávala např. v brusírně u Hrubšic  na již zmíněné psací soupravy, podstavce, těžítka a další ozdobné výrobky.

Některé formy serpentinitu, případně jeho čisté složky - serpentinu - se používají coby úspěšná náhrada dražších kamenů, chryzoprasu (např. mastkový serpentin), jadeitu a nefritu (např. serpentin olivový - new jade).

Nyní minimum faktických dat

Tvrdost minerálů je uváděna dle poměrné Mohsovy stupnice tvrdosti od jedné do deseti, přičemž vzestupný výčet je takový:

mastek

sůl kamenná

kalcit

fluorit

apatit

živec

křemen

topas

korund

diamant

(Poměrné údaje: tvrdost klenotnické slitiny 925 Ag a 14 K Au je do stupně 3, platiny do

st. 4,5 dle Mohse.)

Vápence: tvrdost dle Mohse 3,

barva: rozličná,

chemicky: uhličitan vápenatý,

vryp: bílý

Pozn:  vápenec je celistvý kalcit bez patrné krystalizace.

Mramory: tvdost 3-4,

barva: rozličná,

chemicky: uhličitan vápenatý,

vryp: bílý

Poz: mramor je zrnitá forma tepelně přeměněného, druhotně krystalizovaného vápence.

Serpentinit: tvrdost dle Mohse 2-4,vmísené krystaly (magnetit,granát i M=7,5)

barva: černá - šedo až zelená,

chemicky: hydrokřemičitan hořčíku,

vryp: bílý

Vryp: jedno z určovacích znamení minerálu, provádí se hranou minerálu do bílého porcelánu bez glazury - lze využít nepolévané strany například misky nebo talířku.

Sdílet

Diskuse - Šperky a minerály

Vkládání příspěvků
Autor:
Text:
Smajlíci:
Přepište modrý text: náramek

	Autor: Max		01.07.2011 11:14
Ejchuchu-patrně pokračování

	Autor: maxík		02.03.2011 11:38
dost dobrý, bude pokračování ??

	Autor: ZdendaH		13.12.2010 22:28
Díky za příspěvky, prozřel jsem, ode dneška navštěvuji pouze pohostinství a bary

	Autor: kerhyk		29.11.2010 18:15
hej mrce ty kameny já taky nějaký zbírám a mam jich asi 100 ale tyhle sou fakt boží

	Autor: Fauna		15.11.2010 21:51
tohle mě fakt zajímá a tenhle blog se mi proto moc líbí.Myslím že je nejlepší na netu

	Autor: Fauna		15.11.2010 21:48

	Autor: Fauna		15.11.2010 21:48

	Autor: stonegirl		25.05.2010 12:14
Velmi zajívamé povídání o minerálech , už nějakou dobu se v tom plácám, tak myslím, že získám větší přehled a rozšířím si obzory. sg

	Autor: sunny		25.04.2010 19:05
... konečně zajímavé povídání a hlavně bez ezoteriky a "magických" vlastnostech kamenů ...

	Autor: manas		26.02.2010 09:16