Pájíme pro radost I.

Díl prvý, poněkud nudný, leč nezbytný

Autor Zdeněk Heidler

Tvrdé pájení mědi prostě značí, že k sobě přiložíme dva, či více kusů měděných tvarů, které chceme spojit, zahřejeme hořákem do červena, přidáme na spoje po kousku pájky, ta se roztaví a spojí to všechno dohromady. Pak se povrch ošmirgluje, vyleští brusnou houbičkou a napatinuje. Přeleštíme a je to. Uměli to už před strašně dlouhou dobou, tak proč ne my, že. (Takový filigrán, ó jé.)

Co je k pájení potřeba?

Tak začneme s měděným drátem, průměr 1 mm a víc. Pak hořák na plyn v kartuši (do zapalovačů).

Věcičky lze tvořit na šamotové cihle za pár kaček, ale parádní je na té cihle (zcela nehořlavé podložce!) mít ještě kostku hrubé pemzy z drogerie – jest to forma bílé sklovité lávy se skvělou vlastností  – póry, které luxusně izolují před únikem tepla, a měď nám pod hořáčkem cudně rudne.

Dále pinzety izolované, ocelové, na přidávání pájky a přidržování mědi – taktéž po pájení šup s tovarem do vody.

Měděná pájka – co nejslabší drát bez stříbra a kadmia – kvalitními štípačkami nakousat a ucvakat tak milimetrové kousky, rozpůlit. (Teď koukáte, že jsem se asi pomátl, leč nikoli. Drobné kousky se seberou navlhčeným železným drátem s očkem a přidají na místo pájení.).

Keramickou misku se studenou vodou!

Pak ještě jednu s čistícím roztokem – teplá voda s kyselinou citronovou.

A brusné houbičky – jsou zcela nezbytné, stejně jako pilníky a kleště, se kterými ketlujeme.

Začínáme! Co to dělá, jak se to čistí a proč to nejde.

Vezměme kus drátu a lehce stočený jej položíme na pemzu, vedle kus plechu, samozřejmě z Cu.

1. Před samotnou výtvarnou prací a  tvarováním  drát a plech změkčíme plamenem – vyhřejeme. Materiál je poté měkký, nepruží a poslušně se motá do tvarů Plech: dtto.

Vyhřívání mědi

Hořáček nastartujeme dle pokynů v návodu. Nastavíme ostrý plamen, vyzkoušíme intenzitu plamene, šoupátkem zaveslujeme míň, pak víc a nelekneme se hukotu plamene délky 10 cm, dáme zase na střední hodnotu a koncem modrého kužele plamene přejíždíme po délce drátu. Zčerná. Co se dá dělat. Hřejeme dále. Ne na jedno místo, pořád přejíždíme (pomalu!).

Drát obklopí oranžový obláček plamene – sláva, to je nadějné, žhavíme, drát červená. Přejíždíme, aby celá délka drátu prošla fází teplotního ohřevu – barva červená, stačí tmavě. Odložíme hořák (vypnutý!).

Pinzetou hodíme drát do studené vody, zasyčí, ihned zchladne. Právě jsme vyhřáli materiál. Vytáhneme drát – fuj, ten vypadá jak po skvrnivce -  a hodíme do teplé vody s kyselinou citronovou (jdeme na cígo).

Po cca 5 min. vytáhneme drát z kyselého roztoku, je poněkud do růžova, povrch sametový. Položíme drát na jednu brusnou houbičku a druhou očistíme povrch do kovově lesklého vzhledu. Máme připravený drát pro práci budoucí, stejné provedeme s kouskem plechu – trvá to déle a zahřátí jde obtížněji. Hořáček zvládne tak 3x3 cm 0, 5mm plechu. Větší věci děláme plynovou letlampou… přijde na to řeč později.

Pájka a měď

Uvažujme použití měděné pájky bez kadmia (pěkný sajrajt – dýchat jeho výpary nehodláme – v průmyslové výrobě se používá, neboť velmi výrazně snižuje teplotu tečení pájky).Osobně mi velmi vyhovuje pájka na fitinky (rozvody) o tloušťce 1, 5 mm. Připravíme si tedy pár kousků pájky a udělátko z Fe drátu – na jedné straně mrňavé očko, cca 4cm drát, párkrát otočit, ať je za co držet a zpět obkroužit a ukončit,  nechť horko nepálí.

Vezmeme Cu drát (vyhřátý, či nevyhřátý). Provedeme očko, konce šikmo ustřihneme a kleštičkami k sobě na dotyk přitáhneme. Na drát zaměříme hořáček, žhneme, hřejeme, až drát zčervená – jestlipak se vám pohnul a spoje se oddálily? Konkrétní důkaz potřeby vyžíhat (viz první odstavec) před prací. Pokud ne, máme červeně rudnoucí očko, žhavíme dále. Do pravačky vezmeme udělátko, ťuknem do vody a lípneme naň kousek pájky.

Jak činiti obé – zaráz žhavit a chytat pájku? Samozřejmě napřed nachystáme pájku na udělátko, žhavíme až pak. Takže máme rudé, žhavé očko – udělátkem položíme pájku na spoje, začne se tavit a roztékat.

Rozteče? Ihned přestaneme žhavit, foukáme, pinzetou do vody a pak do kyseliny. Pozor, pokud rozžhavíme drát příliš – do zářivě svítící lesklé – pájka nechytne, jen se zoufale a zmateně po povrchu rozběhne a do mezírky nezatéká.

Vyčistíme, vybrousíme, vyleštíme – koukneme, co jsme stvořili – uff. (V kladném případě máme prvý povedený spoj na očku.)

Konec prvého dílu

Upozornění!

Návod na vlastní nebezpečí. Pracujeme s plamenem a horkým kovem, na základě vlastních popálenin si dovoluji varovat před neuváženým nadšením, pokládáním hořáku rozžhavenou hubicí na noviny a plast, před dlouhými vlásky u plamene atd. Však uvidíte sami.

Ještě poznámku, poněkud méně legrační: velice opatrně s doplňováním plynu do stolního hořáku (plynové pistolové či stolní pájky), je-li horká tryska - dodržujte prosím pokyny výrobce, díky.

Zdeněk

Diskuse