Šperky a minerály IX.

Raději s odstupem - přírodní skla

Zdeněk Heidler

Dnes se podíváme na sklovité hmoty, které vytvořila matička příroda. Pro začátek například fulgurity. Podivné to, až nevábně tvarované trubičkovité útvary, vznikající úderem blesku do písku, kdy vysoká teplota nataví, ba zcela roztaví křemitá zrnka. Vznikají šedohnědé  či zelenavé útvary, velmi hojné v Lybijské poušti. Jsou velice podobné roztaveným sklovitým krustám - téměř identické s taveninou, nacházející se v kráterech po zkouškách jaderných zbraní. Pokud se setkáme s minerálem pod názvem lybijské sklo, jde právě o tento materiál.

Obsidián

Nejčastějším přírodním sklem jsou ovšem lávové taveniny, známé a vyhledávané - obsidiány. Pokud láva určitého složení rychle zchladne - výronem do mořské vody, výsledný produkt bude buď zcela černý, proti světlu i páskovitě průsvitný, nebo hnědý s černými skvrnami. Při bližším pohledu můžeme rozlišit několik přitažlivých druhů. Obsidián vločkový (sněžný) - černý s vločkami bělošedého křemenného krystobalitu, perlový s uzavřeninami bublinek plynů, duhový (mexický), který při vhodném nábrusu probleskuje duhovými barvami v zelenohnědém až červeném tónu a mahagonový obsidián. Jedná se sice o značně exotické sopečné minerály, nicméně u slovenských Viniček se nachází černý, průsvitný až průhledný obsidián, velmi podobný kvalitní záhnědě, nabízen je nejčastěji ve střepovitých úlomcích. A zajisté si na obsidián vzpomeneme i při pohledu na "Apačské slzy" - kulovité černé kapky, pohledně sedící ve světlé hornině, ryolitu, dovezené ze Severní Ameriky.

Obsidiány byly zpracovávány už v prehistorii, jsou snadno opracovatelné a nástroje z nich se vyznačují dokonalým ostřím. Dokonce do nedávné doby se používaly v očním lékařství jako řezné nástroje s ostřím s tloušťkou jen několika mikronů. Mateřská hornina - sopečná láva - původně magma z hlubin Země, dokáže zaujmout i další formou - bělavou varietou, kterou běžně kupujeme v drogerii. Pemzou. Vynikajícím brusivem a leštidlem. Mimochodem se na této bublinaté, na obdélníky naporcované hornině taktéž překrásně pájí a tepelně vyhřívá kov. Teplotně je spolehlivě a velice odolná.

Perlit a smolek

Perlit a smolek (vlastně lávové sklo s vysokým procentem vázané vody) jsou posledně zmíněné formy lávy. U perlitu se jedná o lávovou horninu, složenou z nesmírného počtu drobných dutých kuliček po vyprchaných plynech, užíván je jako plnidlo a absorbent v průmyslu, nebo i velmi úspěšně při likvidaci ropných látek.

Pokud použijeme termín tektit, máme tu hosta z vesmíru. Půjde o cosi jako meteority, pravda, původem z naší matičky Země. Jestliže totiž dopadne na povrch planety vesmírný meteor či bolid, který neshoří v atmosféře, ale dopadne díky své velikosti a váze až na povrch, uvolní při dopadu energii, která vymrští do atmosféry, a dokonce až do stratosféry horniny z povrchu. Tyto úlomky jsou samozřejmě impaktním nárazem roztavené a při průletu mrazivým prostředím vesmíru ztuhnou v kulovitý tvar.

Po zpětném dopadu na Zem, díky gravitaci, tu máme pohledné tektity, jež jsou v zemi po dlouhé věky uloženy a pomalu naleptávány humusovými kyselinami. Až poté při objevu vykazují ony známé a oblíbené ježkovité skulptury. Tektitů je také mnoho druhů, většinou jsou nazývány dle míst nálezu. Tedy indočínity budou pocházet z Asie, australity samozřejmě z nejmenšího kontinentu, vltavín (moldavit) je dle jména poprvé popsán z náplavů Vltavy.

Vltavíny aneb moldavity

U vltavínů se pozdržíme. Jsou to vskutku naše národní drahé kameny - popsané původně v 19 století jako sopečné bezvodé olivíny. Vltavíny patří mezi bezesporu nejpohlednější tektity, české jsou překrásně čistě zelené, moravské bývají výrazně tmavší. Pravděpodobným strůjcem a původcem vltavínů je kráter Ries v Rakousku, zdejší jílovité horniny přesně odpovídají svým složením vltavínům. Stáří těchto kamínků je cca 15 mil. let a obsahují i bublinky s výrazně nízkým tlakem uzavřených plynů. Tak nízkým, že odpovídá téměř vakuu a některé vltavíny s velkými bublinkami jsou nesmírně křehké. Dokonce byl popsán případ, kdy fotografování bleskem byl úplně poslední okamžik v existenci vltavínu. Po záblesku se rozprskl na tisíce kousků. Na stopy nálezů moldavitů lze přijít v jižních Čechách, jsou zde tak poněkud ilegálně těženy jámami u Ločenice, Besednice, Nesměni, u Jankova a jinde.

Díky pozorování vzniku sklovitých materiálů při sopečných erupcích byl pravděpodobně člověk popostrčen k vynálezu skla. Použití výše popsaných minerálů ve šperkařství je hojné a vítané. Nicméně mi zajisté dáte zapravdu, že jejich zrod je vskutku záhodno sledovat s patřičným odstupem.

Faktická data

Sopečná skla - druhotně tepelně vzniklé křemičitany s tvrdostí kolem 5-6 stupně dle Mohse, lom střípkovitý, tmavé barvy.

Kam dál

Šperky a minerály

Lávové korálky na e-shopu